A je tu

stejně jako každý rok, kouzelné „Babí léto“, které nás vítá chladnými rány, aby pak překvapilo nebem bez mráčku a slunečním svitem. Jenže letos je ve znamení zákazu vycházení, protože, jak pravila moje dcera, senioři jsou nejrizikovější skupina, a proto mi, prý z lásky, udělila přísný zákaz vycházení.
Včera provedla namátkovou kontrolu ledničky a dnes ráno, ji naplnila tak, že bych, možná, mohla nejméně týden krmit regiment vojska.
Je báječné, když má dítě strach, aby matka neumřela hlady, ale co je moc……. Zvláštní ale je, že zapomněla na moji večerní „dvojku“ červeného, kterou si dopřávám od časů, kdy mi, kdysi dávno, diagnostikovali chudokrevnost. Já vím, že víno, ani kdybych ho pila hektolitry, že nepomáhá, ale sama ten zvyk z časů, kdy muž si večer dával panáka slivovice a já sklenku červeného vína, sama si ho udržuji.
Takže nic naplat, odpoledne nasadím roušku, sjedu jedenáct pater výtahem, přejdu přes ulici a zakoupím kousek červeného, abych dodržela tradici.
Při té příležitosti mrknu na kolemjdoucí, jak vypadají, co se nosí a co je in, protože nevím, kdy se zase mezi lidi dostanu a jestli vůbec.
Jasně, díky elektronické čtečce mám stále co číst, koukám na TV, poslouchám muziku, co mám ráda, ale nic nenahradí kontakt s lidmi. Ne, nemusím s nimi komunikovat, stačí s nimi dýchat stejný vzduch.
My senioři umíme být skromní, řekla bych i slušní, ale já teď na slušnost na chvíli zapomenu a ač vím, že je mi to houby platné, aspoň si ulevím a celou koronu pošlu do prdele………
A jestli si někdo myslí, že je nám v izolaci skvěle a jsme „ve vatě“, nikam a nic nemusíme, jen sedět doma na zadku, tak s tím já nesouhlasím, ale taky vím, že stěžovat si můžu třeba na lampárně a stejně mi to nepomůže……….
Sorry, potřebovala jsem si kapku "ulevit"