Chlapi proti chlapům

SROVNEJ SI KOULE!

Chlapi jsou opět na základně, je časně ráno, a jistě, že krom Jaromíra a Vladimíra, tu dřepí i pár vořechů navíc. I víc než pár, asi patnáct kusů. Ale když vynechaj křivý buzeranty, trpící rektálním alpinismem, věrné krysy, naivní větroplachy a chytré přizdisráče! Nezůstává mnoho použitelných k debatě. Tedy krom marného Tlemce a kapitána Telečka, kterému Tlemec mnoho let slepě posluhuje. Toho pondělního rána, si oba Vláďu dobírali, že v pátek přišel Krocan a říkal, že tento měsíc prachy nedorazí. Díky pondělku, se Tlemečkovejm podařilo Vláďu slušně našlápnout, kdy vzteky vylil čaj, zlil papíry, buchtu ke svačině a i oblíbený přenosný reproduktor JBL. Však ve chvíli, kdy pojal podezření, že si Tlemečkovi dělaj dobrej den a kdy jim tuhly tváře, před první vlnou vybraného hrdelního řvaní. Volá náhle Tlemcova přítelkyně, ohledně nějakých instrukcí a právě v oné chvíli, se Tlemec počal v hlase zřetelně zajíkat, až zněl vyloženě pisklavě.

V: Né vole, já tohle nedávám! Je vole pondělí a chci se aspoň v klidu nažrat. Buchtu vole čaj tohle a zase v kurvě! Asi máte moc volnou atmosféru. Co Járo vole, co čumíš, koukni se na ně, jak se blbečkové dusej!
J: Mihihihi! Asi by měli vyzkoušet i jiný činnosti, zde tak lehko dostupný, že?
V: Přesně vole, trochu zodpovědnosti bych jim naložil, stejný mrdky co jezdíme my! Kapitán by špuntoval vichr v prdeli a ty vole! Speciálně ty, pohodlná vytlemená kundo, bys nedutal a vysraně cucal palec jak čůráka!
J: Ach jo, no děláš prostě velkej hoven Tlemy, jen se vozíš po stejnejch sračkách a jako všechno vostatní vodserem my? Jako víš co, né fakt si zakrněl vole! Dřív bylo...

Trrrrt Trrrrt!!! Trrrrt Trrrrt!!!

V: Zvoní ti fón dyliňáku! To nevemeš? Máš vochrnutej pahejl, bo co kurva?
Tlemy: „No ahoj, ne ještě sedíme, nevim. Asi až odpoledne, podle času. Jo. Aha. Jo to asi stihnu. Jo. Tak asi určitě to stihnu. Jo koupim, taky taky. Ehmm, jo. Jo jistě. Dám ti vědět. Pa, papa!

Cvak

V: Co ti jako je debile? Si dřepíš na koulích?
T: Ne proč? Co by mělo bejt?
V: Ses zničehonic rozpištěl, tak máš asi skříplý vejce! Takhle i pohvizduješ doma jo? Vole Jarine slyšels to?
J: No jasně, pěkně nám hrdina zavrzal, doma už nejspíš jen tůtá... Mehehé! Tůt! Tůt! V: Přesně vole, tady hází machry a doma mu píská i prdel! Co to je Tlemy? Tvoje nová životní role?
T: Nj, hlavně že se máš zase čeho chytit...
V: No teda kamaráde, Jůhá! Pěkně nám pištíš, jak jeblej parní pojišťovák!

Tlemec už mrká na kapitána Telečka, aby radši zavelel k odjezdu, jelikož se mu situace vymkla z rukou. Kapitán letmo kyne hlavou, oba se zvedají a odchází.

V: Děláš jedině dobře! Radši hned vypadni, ať nemáš trauma debile. Jůha vole! Kdybys viděl, jak tvojí upištěnou prdel převrátíme naruby, tak by ti nezabral ani antivykulín kokote!

J: Zatim čus Tlemy!
V: Konečně blbové vypadli, mě fakt nasrali. Ale Tlemyho lituju. Pamatuješ dřív vole? Chodil s náma na kolo, pivko, kalby všechno, byla s nim prdel a teď? Se na něj koukni na kokota! Přisranej vole, ušláplej a ještě pochytává ten přesušenej humor vod Telečka!
J: Tak já mu řikám pořád ať se srovná, že začíná telečkovatět.
V: Aby taky ne, taky kolik let už jezdí jenom spolu! A jako vole s kapitánem? Ty bys to dal?
J: Nedal vůbec, jako von je jinak fajn i férovej, ale pořád ti předsouvá ten fakt, že velí prostě von. Což nezkousnu!
V: Přesně, s nim se nedá bavit přímo, má zajetý svý vyhnilý letitý koleje a tebe bere za hovádko! Bych se na něj vysral! Vole stačil mi tejden s nim a přišlo mi, že zešedivim jak von! Se nedá svítit kámo, je starej no, měkne a blbne mu palice! Berme to tak! Ale že to s nim davá Tlemy, mi makovice nebere, prostě nechápu vole!
Kámo a ke všemu, ten kokot začal hrát role! Vole to už vůbec nepobírám!!!
Mu snad frajerka dává něco do žrádla, protože von se ztrácí! Rozumíš? Zmizel vole a zůstala tupá ovec! Schválně si zkus představit, že takhle přijdeš domu a budeš vrzat v nějaký posraný roli! Jo vole!?
J: Ty krávo nestraš, já z toho utek, jak malej harant za školu! Tak jako víš co, ona je celkem temperamentní a co vim, tak předešlej po ní šlapal. No a znáš Tlemyho, věčnej salámista, takže toho hned využila a von v tom prostě plave.

V: No to bych se zesral! Bych tý kundě hned vysvětlil, že tady žádný divadýlko nebude! Nejsem žádnej tvůj bejvalej kundo! Tak tady nereflektuj sračky vod předešlýho mrdáka! Hned chytnul bych se za špagáty a vyrval jí je z ruky. By kunda nestačila koukat! Tohle se musí udělat hned! Jinak ztrácíš čas a někdy i celej život! Vole a když kunda nepobere tvůj charakter, tak ať táhne prostě do prdele vole!
Voni to nedělaj jinak!

J: Mihihi! Heh, no jasně no. Já zase říkám, že pokavaď ženu miluješ, oceníš i její názor, ale ona to musí umět opětovat. Jinak se v životě nesejdete. Neříkám se přetvařovat a měnit hlasy... Meheh, viz Tlemy! Ale spíš se dávkovat, prostě nesmíš jí v začátku celou svou upřímností zadusit.
Meheh... Dát jí taky prostor k nadechnutí, chápeš!?

V: No to my doma dejcháme normálně, žádný sraní vole. A kunda dcerka je taky taková, má mojí školu! Taky si na ní žádnej vykroucenej dyliňák nepřijde, podobný kňouraly pálkuje na fleku! A nakonec co si budem povídat, mě znáš, s každym se bavim stejně! Nikde žádný pianko vole, ať už doma, nebo u nás v rodině, v práci ve kšeftě, no prostě kdekoliv! A kámo, lidi si zvyknou, to se neboj. A ty máš pak v životě o slušnej kus starostí míň! Tohle mi věř vole!

J: Ale jo, v principu máš vlastně pravdu, jen bych to s ohledem na ostatní tak nehrnul. Meheh, víš co...
V: No nevim, co vole, se vymáčkni!
J:Jen chci říct, že od přírody, není každej nastavenej k tomu, aby tyhle falistický syrový emoce v klidu ustával. A popravdě, většina lidí tak není nastavená. Někoho to může odradit a ani ho nepoznáš. Rozumíš ne?
V: No nerozumim vole, tak ať se teda buzeranti přenastaví, když to neustojí. To jako sorráč vole, ale betonem utemovaný blby poznávat nepotřebuju. Jejich naivita mě žene k slzám vole. Takže s podobnejma nekomunikuju a ignoruju je.
Stejně akorát narazí na bourací sekeru a proč se zbytečně špinit.
No ne vole?
J: Asi jo vole, asi jo. Hele a už bych vypad do prdele, všichni dávno pryč.
Ať taky něco stihnem.
V: Si klidně jeď vole, když chceš, moje práce nezdrhne. Honit se fakt nebudu...
J: Okejs hele, jedu v pič, čus!
V: Jasan, čau čau, čau!

Jaromír pomalu odchází k vozu, škrábe zaschlá hovna z předního skla a vzápětí usedá za volant. Stěrače patlají zbytek hoven do všech stran a pomalu vyjíždí.
Vladimír na Járu ještě houkne z ventilačky, ať si doplní stříkání, že ty hovna budou chtít naředit!
Pak usedá ke stolu, ubrouskem utírá upatlaný reproduktor, páruje s telefonem, pouští muziku a ještě než zazní první komprimované tóny, jeho oblíbené písně, si tiše oddechne... „Ehh puff, konečně vole klid.“
I Heard It Through The Grapevine

Předchozí díly:
Svítí ti žárovka
Pilot