Je to už dávno,

když jsem pracovně pobývala mimo ČR a po večerech brouzdala po internetu v naději, že třeba najdu místo, kde si „pokecám“ česky a zaženu pocit samoty. A neuvěřitelné se podařilo, ano, našla.
Našla web www. Amatéri. com a bavila se. Prima to bylo, veselé, nezávazné a občas i nevázané, jak v Salzburgu, kde jsem v té době pobývala pracovně, tak, později i v Dresden.
V Dresden jsme se s jedním amatérem, dokonce, i sešli a strávili spolu pár pěkných chvil, jo, prima to bylo.
Pak jsem se vrátila domů, s jedním se potkala a „ztratila hlavu“.
Byl chytrý, vtipný, zajímavý a vzdor tomu, že i mladší, ani jednomu z nás to nevadilo. Setkávali jsme se, trávili spolu dlouhé hodiny u šálku kávy a spousty řečí, proč to nepřiznat, i chvíle intimní, které se dostavily, byly krásné a nezapomenutelné.
To všechno bylo a dnes na ty chvíle vzpomínám, protože to všechno už bylo a nikdy se nevrátí.
Nevím, jestli vás tohle někdy potkalo a jestli ano, pak jste šťastní lidé, protože máte krásné a nezapomenutelné vzpomínky, které čas nevymaže a které si uchováte v paměti jako zázrak, který se stal a co si budeme povídat, zázraky se, někdy, dějí.
Buďme za ně vděční a nezapomínejme………….