Tahle doba předvánoční

je už dlouhá léta ta nejdepresivnější co pamatuji.
Jsem celá bolavá, pofńukávám si tak sama pro sebe, lituji se a je veliké štěstí, že se ode mě očekává banda vánočního cukroví a laskomin, takže nemůžu skočit z balkónu a zabalit to. A že se mi někdy chce, to mi věřte.
Ale nemůžu, protože by mi to ti moji blízcí neodpustili, protože je pečení nebaví a bez sladkostí by to, snad, ani vánoce nebyly.
A taky se, mnohdy, neubráním vzpomínkám na to jak bylo.
V práci jsem mívala koncem roku děsný fofr, denně jsem byla na cestách, večer se vracela domů a po nocích pekla vánoční cukroví, protože bez toho by to ani o vánocích nebylo.
Rozdávala jsem v těch dávných časech peníze z jakéhosi státního fondu a bylo k tomu potřeba mnoho dokladů, faktur a detailního vyúčtování. Takže ráno sedala za tmy do auta a večer se za tmy vracela domů.
Ale tak nějak jsem to všechno zvládala, protože tohle všechno patřilo k mému rodinnému životu, no a ten, v těch časech, byl pohádkový.
Byl nás plný dům, muž, děti a maminka, o kterou jsem se v té době, starala.
A všechno bylo fajn a snad ještě, jak říkával jeden kamarád „dva prsty nad fajn“.
A jak šel čas, pomalu už nás nebyl ten plný počet a najednou jsem sama. Jo, děti žijí, Bohu dík, ale rozběhly se trochu dál „za humna“, mají své životy a rodiny, no a tak jsem čím dál víc sama. A jak to napsat abych nebyla za ubrečenou ženskou – jo, je mi smutno.
Je mi smutno po tom předvánočním shonu, po tom čase, kdy jsme se honili za prací, potkávali se večer a ve snaze připravit kouzelné vánoce, nasazovali jsme skoro život, abychom všechno stihli.
Vygruntovat byt, umýt všechna okna, napéct cukroví, připravit a zabalit všechny dárky, zajistit, pokud možno, jedličku, protože ta je krásná i nenazdobená, koupit pak kapra a nechat ho chvíli plavat ve vaně, aby se holky potěšily, no a pak to zbývající.
A jak tu tak sama sedím, říkám si : Moc toho nemám, ale všechno co mám bych dala za jeden den se svými blízkými, za jedno setkání, za hodinu, možná, půlhodinu se všemi, se kterými bylo nádherné dýchat stejný vzduch a třeba i mlčet.
Já vím, nestane se to, nikdy k tomu nedojde, ale přát si to snad můžu………..
A asi je to ještě brzy, ale přeji všem klidné vánoce v kruhu svých blízkých.