Propojení

Můj oblíbený spisovatel Johnanes Mario Simmel říká ,,nikdo nejsme ostrov,,.
A je to tak. Drobné vlákna pavučinek z minulosti nás spojují s lidmi v součastnosti. Někdy to poznáme, je to takové to ,,tebe vidím po prvé v životě a stejně tě znám,, a někdy o tom ani nevíme. A přesto každé naše rozhodnutí ovlivňuje i jejich osud.
A tak se snadno stane, že i když chceme, aby ten oheň v nás spálil raději nás než kohokoliv jiného, ubližujeme těm co jsou s námi propojený. Těm, kterým rozhodně ubližovat nechceme. Obvzlástě když jsme kdysi vyrůstali pod jedním srdcem. A jsme propojený, tak jako s málokým.
A potom se může stát, že ,,ten druhý,, si vybere možnost, která se mu nelíbí a kterou rozhodně nechce. Ale v rámci zachování svého života, prostě není jiná varianta. Protože , to jinak nejde. Protože, mu nestačí jen vidět, ale chce a potřebuje ,,vidět,,. A to co se děje mu zasahuje do osobního, profesního i hodně soukromého prostoru.
Nevím, co se stane s duší dvojčete, když se ho to druhé zřekne a doufám, že to nezjistíme.
A protože nic není náhoda, Facebook mi vyhodil příběh o hadovi. Obtočil svým tělem zubatou pilu. A ona ho ,, kupodivu,, kousla a on zvýšil tlak a ona ho kousla víc a on. . . .
A nakonec had zemřel. A přitom stačilo, jen ,,to,, pustit.
Někdy se tak moc držíme toho co nás zabíjí, až nás to zabije. A někdy nejen nás.
A tak prosím, mysleme na to, že naše rozhodnutí ovlivňují ty které milujeme. Nebuďme rozmazlený sobci, protože potom to může dopadnout jinak než jsme všichni chtěli.
Osud není daný do všech detailů, ale jsou křižovatky, které se projít ,,musí,, a pokud se jim pokusíme vyhnout, prostě počkají o ,,kousek,, dál. . .