Orgasmus za trest

12.5.2021 15:46 Serafiel

Pokoj prostupovalo jasné denní světlo a já měl chuť se dále válet v posteli. Příjemné pocity usazující se mi v podbřišku jasně připomínaly zdravé chlapské ráno. Na chvíli jsem zavřel oči a začal jsem si přehrávat minulou noc. To zas byla jízda. Toho sténání, hekání a trousení tělních tekutin kde se jen dalo. Pootevřel jsem oči. Postel vypadala jako by se v ní porvala tlupa opic. Prostěradlo flekaté, peřina zmuchlaná, sem tam i natržená a polštáře až na terase. Řek sem si, že mě ani nehne uklízet tenhle chlív. V tom začala hvízdat konvice v kuchyni a řinčet nádobí. Nakřápnutým hlasem jsem štěknul: „To jako snídáte beze mě?“ Pomalým krokem se někdo došoural do pokoje. „Kdepak. Snídaně už dávno byla a věř mi, že jsem ji nakrmil dobře.“ Ve dveřích stál Dejv a ukusoval už gumový rohlík. „Kolik je vůbec?“ a zavrtal jsem se do peřin. „Dvě...“ odvětil s plnou pusou. „Aha...takže ženské už jsou fuč.“ Sice zklamaným hlasem ale s nadějí jsem se podíval směrem ke dveřím. Měl připitomělý výraz, rozcuchané vlasy a bouli na tváři jak do sebe naládoval zbytek rohlíku. „Ještě, že už vypadly. Ráno jsem myslel, že mi upadne péro, když mě kouřila Klarina.“ „Ty seš fakt boží hovado. Jakto? To tě tak rvala?“ „Ne. To kvůli tobě.“ „Jak kvůli mě?!“ „Včera jak jsi mi utáhl podvaz, tak mám z toho fialové péro a při stání to bolí jak čert.“ Dejv přistoupil k posteli a vytáhl na mě svůj kousek masa a začal mi s ním mávat před obličejem.“ Docela jsem si to představení užíval a pomalu si ho prohlížel. Jeho vyrýsované břicho mi připomnělo, že bych se měl taky hodit do formy a když jsem se zaměřil na jeho chloubu, docela jsem koukal. U kořene měl pravidelný fialový pruh kolem dokola. Přišlo mi to úsměvné. Všiml jsem si, že má i řadu flíčků na žaludu. „Co to máš tady? To není moje práce.“ „To Klarina, ráno trochu kousala...“ Mezitím jsem se posunul a zpod peřiny se zalesknul můj napnutý žalud. „Strašně rád bych si teď zastříkal...“ Dejv si okamžitě všiml, že jsem viditelně při chuti. Natáhl si zpátky plandavé trenýrky a zajel rukama pod peřinu. Blaženě jsem se usmál a zavřel oči. Silně mi stiskl péro až mi na něm viditelně naběhly žíly. „...teď ti to můžu vrátit, zmrde. Ať víš jaké to je.“ Rychle přehmátl a chytnul mezi prsty každou moji kouli zvlášť. Začal tisknout. S táhlým kňučením jsem vydechl a od bolesti se mi zamžilo před očima. „...ty...vole...nepřeháněj...“ nemohl jsem popadnout vůbec dech. Začal mi mnout koule mezi prsty. „Jsem zvědavý, jestli se uděláš...třeba odpadneš dřív, ale každopádně budeš prosit, abys nezastříkal s koulema na placato.“ Začal jsem se svíjet a škemrat ať toho nechá, že jsem si to rozmyslel a že se omlouvám. Přidal tak, až jsem se z posledních sil posadil a chytl ho za zapěstí. Přitvrdil ještě víc. „Ne ne, ty zmrde, teď ti všechno vrátím...“ Začal jsem se sesouvat ně něj. Pomalu se vytrácela i moje erekce. Přehmátl a jednou rukou mě začal honit. Za chvíli bylo slyšet mlaskavý zvuk jak mi čiré pramínky začaly vytékat z péra a mazat jeho ruku. Honil mě pomalu a obě jeho ruce mačkaly co to šlo. Cítil jsem slabé lupnutí při každém přetažení předkožky přes žalud. Veškerá moje energie se vytratila a soustředila se jen v mém rozkroku, abych dokázal odolávat bolesti. Matně jsem si všiml, že i Dejvovi z toho stojí tak až se mu na trenýrkách začal dělat velký mokrý flek. Dělalo se mi špatně, když jsem viděl, že moje koule se ztrácí mezi jeho prsty jakoby byly z plastelíny. Začal jsem se třást a dostávat křeče, které se mísily s přicházejícími impulsy orgasmus. Přestal mě honit a jen mě držel za koule. Za pár vteřin se mi začalo škubat péro a z žaludu začaly lítat dlouhé táhle provázky bílé tekutiny. Přestal jsem dýchat a padl do peřin. Trvalo to snad minutu. Jeden proud za druhým. Některé mi přistály až na hrudník, jiné skončily na jeho rukou. Přestal jsem na chvíli vnímat. „Ty vole! To je snad litr mrdky...to není možné...tak mrňavý koule....“ Dejv rychlým pohybem vytáhl svoje péro nohavicí u trenek a začal zuřivě honit. Netrvalo to ani dvacet vteřin a pokropil mi břicho. Neměl jsem sílu se otřít. Prostě jsem tam jen tak ležel a kroutil se ve směsi bolesti a slasti. Dejv se zabořil do peřin vedle mě. „To tvoje stříkání mě úplně dostalo....tolik mrdky...Žiješ, vůbec? Snad jsem tě nevykastroval...“ Začal se blbě usmívat. „...myslím, že se teď budu týden bát při každém zahučeni.”