Nelidskej

Je můj stav když vás opouštím, nelidskej je můj stav, když spolu lejem. Nelidskej je můj stav, když pak něco říkám a utíkám přitom pryč. Nesnaž se mě nikdy zastavit, nedávej šutry na koleje, víme co se může stát.
Mám pak zbytečně co dělat, aby se nic nestalo. Rád vodseru všechno sám, mám totiž pocit, že je stále hodně energie, že zaplácne vlastně snad úplně všechno a možná se vyčerpávám a nevím o tom.

Ale vím jak se může zdát, že tu energii pořád někde beru, ale energie jsme my, já i ty i oni a každej z nás. Vždy když jsem přišel, něco se stalo, přišlo mi že snad pořád. Občas si pak doma sednu a řikám si, že když teď nepohnu ani brvou, tak se přece nic stát nemůže.
Ale možná se pletu, možná bude křičet zvěř, možná i najdu v hale keř.
Možná si dám i masáž na skládacím lehátku, co tu leží a možná si zpříčím mezi strop a podlahu gogo tyč. A zatočím se, vykroutím se jako kurva a možná se i zasměju že vůbec žiju.
A možná i jen to stačí, se do toho dostat a nepokračovat, myslím tím nepadat dál a pojmout nejlepší a zůstat co nejvíc.
Možná si jen všímám, že máme stejnej pohled na věc a mlčím. Možná mi jen stačí cinknout a neptat se. Možná zdá se jak moc věcí vynechávám, jen občas nasahat znamená nechat žít. A občas zastávka nahoře, vnáší jiný pohled, i vědomí, že výš nejde a vše další přináší pokles. Zaběhané se těžko rozebírá a vrací zpátky a možná to jen stačí vědět. A dej si to i za mě... Portobello Belle