,,Pošli to dál,,

je název jednoho amerického dramatu. Profesor, který přijde na novou školu, dá žákům úkol: "Vymyslete něco, čím zlepšíte svět kolem sebe." A jeden z nich přijde s nápadem: „Udělám „něco“ pro tři lidi kolem sebe, ale musí to být něco velkého, co sami nedokážou a oni potom udělají „něco“ pro další tři lidi kolem sebe a oni udělají to samé…
Přestože, a nebo možná právě proto, že film nedopadne dobře, hodně mě ta myšlenka oslovila.
Viděla jsem ho už kdysi a nedávno znovu s dcerou.
A došlo mi, jak moc mě ovlivnil.
Když u obchodu parkuji nákupní košík a vidím paní, jak si se zamračenou tváří prohledává kapsy, prostě jí ho přistrčím a řeknu:
„Pošlete to dál.“
Když u nás v obchodě chybí rozjařené partě 20 korun na flašku vína, „velkoryse“ jim dám slevu, kterou doplatím z vlastní kapsy a na jejich nechápavý pohled řeknu:
„Pošlete to dál.“
Když vystupuji z metra a na lístku mi ještě zbývá půl hodina cesty, podám ho do ruky prvnímu, koho vidím, jak si chce označit jízdenku.
Když k „nám“ na chat přijde nový Nick a umí víc, než jen vykřikovat na skle požadavky, většinou se s ním zapovídám v šepotu, kde si povídáme o všem možném.
Někdy to zkusím i s těmi, co jen vykřikují požadavky.
A překvapivě se z nich občas vyklubou úplně normální kluci, kteří jen dali na rady kamarádů nebo podlehli nesprávným dojmům, které v nich vyvolaly filmy pro dospělé.
A když se mě ptají, jak mi to vrátí, mám pořád tu samou odpověď:
„Je to můj způsob, jak udělat svět „lepším“ místem.“
A přestože si nedělám iluze, že všichni budou pokračovat, jsem si jistá, že je to správný způsob.
Přestože jsem životní optimista, někdy, naštěstí velmi zřídka, mám pocit, že lidé si zapomněli pomáhat. Že zapomněli na ty drobné radosti, z kterých se skládají ty velké. Na pohlazení na rozloučenou, na dárek jen tak, na to zvednout oči od telefonu a podívat se na ty úžasné mraky, které jsou jak nadýchaná cukrová vata.
Na to žít „tady a teď.“ Protože já nepochybuji o tom, že máme i další životy. Ale tenhle máme jen jeden.
A navíc každý takovýto „dobrý skutek“ zahřeje člověka na duši.
Vážně, zkuste to.
Až Vám někdy bude smutno, zkuste to „poslat“ a uvidíte, že to pomáhá.

Protože svět je úžasné místo a nikdy není špatné si to připomenout.