Okurky

"Hele to stihneme, mají otevřeno do 9.," sedáme s Verčou do auta a vyjíždíme směr město.

Velká prosklená výloha obchodního centra už září do šera kolem. Lidé uvnitř jsou jako zboží,co si můžeš koupit, stačí si jen vybrat. No kdyby to bylo tak jednoduché... zasraná lidská chemie.

"Nic nechci,jen rohlíky jako minule… minule mě stály 1900,- …" začínáme u vchodu do marketu. Jasně že musíme projít všechno, je to strategicky vymyšlené.

"Vezmu ještě okurky," zdržím se hned u první bedny v zelenině. Periferně zahlédnu černý stín. Jde pomalu, ruce má jako vždy precizně složené za zády. Jeho krok je pomalý,ale pohled vražedný. Posledních 15 minut jeho směny.
Hlídač supermarketu.
Tuctový chlapík s prořídlou přehazovačkou na pravou stranu. Prohlíží si mě nějak podezřele.
Sakra, proč na mě pořád tak čumí?

"Veru? Kolik těch okurků? " napadne mě mu těch 15minut trochu zpříjemnit.
"Jsou krásně rovné, takové akorát…"spojím palec a ukazováček pravé ruky a projíždím okurek po celé délce tam a zase zpátky.

Černý stín si významně odkašle, ruce za zády rozpojí a strčí je do kapes od kalhot.

"Ale zase mírně prohnutý by byl lepší, nemyslíš?"pokračuji dál směrem k Verči.

"Vezmi aspoň dva, prosím," ta se zatím nechytá, zato černý stín už mi skoro znatelně dýchá na krk.

"Dva? Není to málo? Máme před sebou dlouhý večer," významně na ni mrknu a dávám si záležet, aby to viděl i hlídač, který teď už stojí přímo naproti mě, v zádech regál s kávou.

Hledí na mě? Nebo do mého výstřihu? Nebo sleduje, jak si poměřuji a vybírám okurky?
Spadla mu brada ve chvíli kdy se obrátím směrem k Věrce, která stojí kousek od něj a naprázdno jazykem přejedu okurku od spodu nahoru.

"Tak vezmi 4," láme se Verča v pase a asi má trošku strach, aby nás hlídač nevyvedl.

Od té chvíle ho máme po zbytek nákupu v zádech. Asi nám kouká na zadky v legínách. Nebo přemýšlí, co ještě přidáme do košíku?
Mírně se zdržím u bedny s lilky.

"To už je myslím moc, nemyslíš?" chytne mě za rameno Verča.

Jsem smíchy mrtvá.
…

21.00 market zavírá…
"Hezký večer," hlídač se s námi loučí mlsným pohledem u východu.

"Vám taky, vám taky," věnujeme mu obě úsměv na rozloučenou.

Hezký večer!