Jak kráva

Až půjdu bosý po jasně zelené trávě a cestou si narazím o pařez palec.
Tak začnu na zemi chrčet do všech možnejch vykryplenejch kreténů a ty třeba půjdeš náhodou kolem a začneš se řehotavě smát.

A až na tebe zakřičím... „Jen si kurva čum ty krávo!“
Možná pobaveně odvětíš... „No búúú vole ne ty debile!“

Snad řeknu něco o dnešním zkurveném nápadu a budu se smát s tebou do alehnůja. Možná se mnou strávíš několik let, asi tak pět, jak to tak bývá. A pak odejdeš s dovětkem, že jsi toho blázna stejně nepochopila.

Pak ti vše ochotně vysvětlím...
Že s tebou vždy mizel a já byl skutečný. Že ani já jeho plíživé chování nechápu. A pokud ho nepobírám ani já sám, nemohl bych nikdy čekat zázraky od druhých. Snad zmizel mi v paměti a vyjeví se jen, když jsem sám bez tebe.
V poklidu pak žije můj život a vyrábí ty nejlepší kvéry k bezbolestnému odstřelení mé hlavy. Vypadá, jak když se s pistolí v ruce narodil a má i sto chutí s ní dělat zázraky. Jen by ho stačilo pustit a nedržet věčně za ruku, ale někdo snad musí tušit, co nemá spatřit světlo světa.

Jednoho dne jsem tedy odešel, abych vyřešil staré záležitosti a tobě zároveň ulevil. V té době dávno vím, že už se k sobě nevrátíme a že neuplyne nijak závratně dlouhý čas, kdy se ten chmaták zase objeví. Snad myslel si, že přijde zas tiše bez ohlášek předešlých, sám bez plánů a domněnek svých. Lechtal mě na spáncích a žvanil mi o druhých šancích. A že mi fakt uleví bez prodlevy.

Avšak promeškal moment, kdy já záhy.
V ruce otočil mu kvér a rány pálil do jeho hlavy.
Z něj nezbylo nic, jen na zemi rozpatlané emoce.
Nechceš je ubalit na Vánoce?
Nepoznat tě, nevyhrál bych.
Věř mi...
To Sheila