A všechno jsou jen výkřiky

Je to konec světa, jak ho známe.
„A všechno jsou jen výkřiky!“
Spousta z nich schází slyšet na plnou hubu.
Žiju ve světě uměle zrychlených lidí!
Žijeme krátký životní cyklus, v nadřazeném
dlouhém cyklu, který nás přesahuje tvoří i ukončuje.

Je naším volantem a Achillovou patou.
Už dlouho místo placatého telefonu, vidím chytré lízátko.
Na takové se láká a dávají ho dětem pod dozorem!
Jeho výroba, prý že za pár misek rýže!
Manipuluje každý, manipulace je nám lidem vlastní.
Jen pozitivně manipuluje milující a negativně psychopat.

Už dlouho vím o šedivých kriplech v televizi!
„Tak jde čas...“
Ono se říká... „Problémy nerostou na stromech,
problémy dělají lidé.“
„Člověk je chytrej, ale lidé jsou tupí!“
Pořvával i strýček Alf! Bednu chtěl do každé
rodiny, aby tam z ní neustále křičelo...
„Dokud nesníš maso, nedostaneš pudink!!!
Jak můžeš dostat pudink, když nejíš maso!?“

Děj okolo nás,
je jen důsledkem našich předchozích činů...
Na umění se zastavit, teď stojí naše přežití!
Jsou věci, přes které i vlaky prostě nejezdí,
ale my je tam pustili!
Jsme nespočetně x válcový motor.
Kdy motor u auta běží,
ale nikdo nesedí za volantem!

A na co snad myslí děti s lízátky na zadních sedačkách?
No není už náhodou čas? Se nahnout a típnout ten motor?!
Než se rozerveme o strom na dvě půlky?

Když člověk bez plánu, není člověkem,
je to jen půlka, je to nic.
Čeho se raději chopíš,
plánu a nebo zbraně?

Možná že někdo tiše doufá,
že sáhneš jak ohlý otrok po zbrani,
aby měl právo vytáhnout svou silnější...
It's The End Of The World