Pohled z druhé strany

je moc fajn věc.
Jeden z nejlepších případů je, když se přátelíte s oběma "částmi" páru.
Zatímco on Vám píše:
"Od té doby, co jsem přišel domů, na mě kouká, jako když jsem jí něco hrozného provedl a mluví se mnou na půl pusy. A to jsem se na ni tak těšil."
Ona Vám píše pár vteřin po něm:
"Úplně zapomněl, že máme výročí a to jsem mu to před třemi dny pro jistotu opakovala. A co myslíš? Zapomněl na to jako na smrt."

Nebo když vidíte v obchodě maminku, co si kupuje troje cigarety a na prosbu potomka o lízátko oznámí:
"Nemám peníze."

Nebo když slyším sousedku dotčeně vykládat druhé, že:
"Ta co měla vytřít minulý týden chodbu, se na to zase vyflákla a myslí si jako že to bude někdo dělat furt za ní."
Drobný "detail", že sousedka má nohu v sádře, nestihly zaznamenat.

Nebo když cikáně ukradne v obchodě sýr.
Co na tom, že "otec" naházel peníze do automatu.

Nebo když vidíte v místnosti na skle ženský nick, který ostřeji reaguje.
"Přestaň mě otravovat ty zoufalče..."

Nebo...

Zkuste si chvilku být na místě té zklamané ženy, která se tak těšila.
Zkuste si na chvilku být na místě toho mlsného dítěte, které chce něco jen tak, jak umí dítě chtít.
Zkuste si na chvilku být na místě té sousedky se zlomenou nohou, která je ráda, že dojde na záchod.
Zkuste si být na chvilku na místě toho dítěte, které má hlad a jehož otce zajímá jen blikající krabička.
Zkuste si na chvilku být na místě toho ženského nicku, který po páté za hodinu a po sedmé za týden dostane dotaz:
"Chceš projet díry?"

Prostě se občas zastavte a zkuste si představit, jaké to je na druhé straně.

Možná budete dost překvapeni.