Jedeme dál

Je tu jaro a mně začíná období 'Proč nejsi venku, když je tak krásně?'
Každej rok furt to samý dokola.
Mně naopak období svévolnýho chození ven přes den právě teď na mnoho tejdnů končí, neboť jsem alergická na sluníčko. A než ho pomalu a opatrně nachytám přes polozatažený závěsy dostatek na to, aby si na něj moje kůže trochu zvykla, chvíli to potrvá.

Už tři tejdny pracuju v covidovým pařeništi. Teď už jsou nemocný klienti všichni, čili po dvou letech konečně odpadá stres z toho, kde a jak by se mohli nakazit. Doma už se postupně protočily i všechny kolegyně, jenom mě ten omikron ještě nedostal. Ne že bych si ho nějak toužebně přála, ale už to začíná bejt fakt napínavý. Vybrala jsem si v dubnu čtrnáct dní dovolený, koupila novou cestovní tašku a mám svý plány, takže jestli to nechytnu do tejdne, sundám respirátor a začnu tady olizovat zábradlí, abych si to odbyla, než vyrazím.

A jak tady dělám ty noční a sleduju na nich všechny ty líčící a kosmetický videa na youtube, nechala jsem se úplně zblbnout a podlehla jsem dojmu, že každá správná žena by měla mít doma minimálně jednu paletu očních stínů, sadu kosmetickejch štětců, makeup, korektor, bronzer a rozjasňovač. Kdyby náhodou a pro všechny případy.
Tak jsem si teda tuhle jednu takovou soupravu včetně různejch podkladovejch bází a micelárních vod a kyseliny hyaluronový po pečlivým zvažování nad recenzema objednala. V pátek mi to pošťák přivezl. Hned jak jsem to ovšem všechno vybalila z bublinkový fólie, došlo mi, že jsem totálně přešlápla.
Je to moc krásný, o tom žádná, ale co já s tím budu dělat? V dospívání jsem měla období, kdy mi nějaký malování zábavný přišlo, ale i tak jsem si vystačila s jedním monostínem a vatovou tyčinkou.
Zase jsem to teda všechno krásně zabalila, napsala jsem šéfový, že bych si ráda zkrátila úvazek a odepsala jsem na inzerát s nabídkou práce v květinářství, kterej mi ve čtvrtek přistál v poště. Protože vymejšlím kraviny. Už je fakt načase začít zase chodit mezi lidi. Nejsem zvyklá bejt tak dlouho sama.
Svůj účel tahle práce splnila určitě v tom, že jsme odchovali kotě, který bychom bez střídání směn jinak museli vrátit, našila jsem si mraky květinovejch sukní a svedlo nás to zase dohromady s Dvojplamenem.
Ale usychám tu.
Takže zatímco moje duševní zahrádka vzkvétá, když se doma v každý volný chvilce rejpu v kytkách, protože období vegetačního klidu už je zase pryč, v práci je mi smutno a začínám se nudit.

Neva. Je čas začít si plnit další sny a pracovat s kytkama je teda můj sen ze všech snů největší.
Jaký plány máte vy?