Objetí

Každé ráno si cestou do práce zajdu do pekárny koupit si svačinu. Nebudu zastírat, jedním z hlavních důvodů, proč tam chodím rád a pravidelně, je milý úsměv paní prodavačky. Dokáže každé ráno prosvětlit a vylepšit.
Jednou jsem si dovolil ji koupit zákusek a věnovat ji ho.
Od té doby se na sebe hezky usmíváme, snad i jí to potěší.
Cestou do práce si pak představuji, že ji pozvu na kafe a popovídat si. Pak třeba, to jsou ty fantazie, bychom někam zašli, kde by bylo ticho a klid. Sedli bychom si proti sobě, drželi bychom se v objetí, hladili si záda. Jenom tiše seděli, užívali si jemný klid a pohodu.

Vím, pro tuto síť to mnoho není, pro mě je to fantasie...