Neumím to popsat. Ty oči jsou jako nejkrásnější květina pod sluncem. Jejich úsměv nelze popsat veršem, je v něm poezie těch nejhezčích barev jara i podzimu zároveň. Jsou v nich kapky deště, rosa padající z listí, paprsky večerního slunce. Je v nich osud. Dotknout se těch rukou, třeba jenom letmo při procházce parkem, je jako složit symfonii pro jediné srdce. Krátký dotek kůže těch dvou dlaní…
Krásná květino, Dovol, abych se zasnil. Abych se mohl chvíli dívat do tvých očí. Očí, které pro mne zastaví čas, zavedou mne na louku u lesa, plnou květin. Očí, do kterých je hezčí dívat se, než na Mléčnou dráhu na obloze. Očí, jejichž pohled neomrzí. Dovol, abych jenom chvilku mohl sedět v tvé přítomnosti a vnímat tě. Vnímat tvou energii, tvůj dech, barvu tvé kůže, světlo proudící skrz…
Zklamané oči, to je to nejhorší. Dívat se do zklamaných očí je jako dívat se do dvou horských pramenů, které už nechtějí pouštět slzy, je to jako putovat pouští a vědět, že všude kolem bude už jenom písek. Zklamané oči jsou jako dvě hvězdy, osamocené na tmavé a prázdné noční obloze. Jako dvě jiskry, protínající svým světlem černou tmu. Jako dva gigaNewtony energie, marně hledající místo k…
Ta noc nabízela výhled na miliardu hvězd. Nabízela nekonečno, a přitom blízkost. Nabízela vůni doteku, těsnou blízkost kůže dvou těl. Nabízela těsné spojení myšlenek, dlouhou báseň o květinách, klanějících se krásám toho spojení. V myšlenkách vzpomínám na všechny ty hvězdy, které nemohly svým jasem konkurovat jiskře v tvých očích. Vzpomínám na několik padajících meteoritů, jejichž zář na…
Ležíme v posteli, je mi dovoleno tě objímat, dostal jsem královský dar mít možnost pohladit tě. Ležíme v posteli, není důležité, jestli venku hustě prší, nebo zapadá oranžové slunce, mohu tě obejmout a to je chvíle, kterou bych srovnal s objevem nové komety. Mohu tě objímat dlouze, mohu tě objímat pevně, mohu tě pohladit po kůži, tak příjemně teplé. Jako dívat se o letní noci na kometu zářící…
Dnes jsem si tak nějak chtěl udělat radost. Ale udělat radost jenom sobě, to je méně než poloviční radost... Do toho obchodu si občas zajdu koupit něco k jídlu. A pracuje tam jedna paní, jejíž jiskra v oku má ten přesný poměr úsměvu i melancholie. A její úsměv tu jiskru v očích krásně kombinuje. O její postavě zmíním jenom to, že by na těchto stránkách mohla mít parádní galerie, ale podstatné…
Vstupuješ do místnosti, ve vzduchu je cítit napětí, je to směs očekávání, radosti, zvědavosti, trémy. Je to jako poprvé, a ono to poprvé skutečně je. Snad už se to milionkrát stalo, snad je to jediná příležitost v dějinách vesmíru. Všechno jsme si řekli a přesto je ve vzduchu mnoho otázek. Vlastně jenom jedna jediná, na níž lze odpovědět pouze tichým Ano. Přiblížím se k tobě a jemně a pomalu tě…
Venku hustě prší, šum kapek nedovoluje spát, byť bezvětří uklidňuje duši. Ležím a poslouchám pohyb milionů kapek, které padají k zemi po listech a jehličí všemožných stromů v parku za domem. Na rozhraní bdění a snu vnímám její pohled. Zasněný a s jiskrou zároveň. Pohled, pro který stojí za to neusnout. Pohled, v němž je klid dnešní noci i naděje zítřka. Ve tmě hluboké noci vyhledám její ruku,…
Sedíš, oči zavřené, v přítmí hraje tichá klidná hudba. Cítíš teplo a klid. Cítíš teplo na své kůži, vnímáš klid uvnitř duše. Sedíš, na kůži cítíš pomalý pohyb konečků prstů, kterými tě jemně hladím. Poslouchám tvůj dech, pozoruji tvé rty. Své ruce pomalu posouvám z tvých ramen, tvého krku, tvé šíje. Sedíš a jemně tě masíruji. Máš zavřené oči, posloucháš jemný pohyb na své kůži, vnímáš svůj…
Tohle mě dnes napadlo, když jsem přemýšlel o něčem úplně jiném a díval se z okna na kapky deště… Pochválit Protože pochvala potěší každého, protože má smysl chválit i za drobné, obyčejné věci. Poděkovat Protože děkovat se sluší a patří, jak jinak, i za každodenní drobnosti. Obejmout Podporu cítit i dávat se má pravidelně. Milovat Srdcem i tělem. Něžně hladit, vášnivě líbat, dlouze milovat…
