Pár posledních dnů . . .

...v zaměstnání, kde jsem pracovala přes 3 roky.
...v bytě, kde jsem bydlela přes 4 roky.
...ve městě, kde jsem žila přes pár desítek let.
Narodila jsem se tady. Přivedla jsem na tenhle úžasný svět dvě inteligentní, divoké a krásné lidské bytosti, které jsou součástí mého srdce. Stojí vedle mě s nadhledem a zkušenostmi vysoce převyšující jejich reálný věk.
Prožila jsem tady lásku, smutek i nenávist. Poprvé se opila, poprvé při rozjímání o životě sledovala svítání z kopce nad městem.
Těch poprvé byly stovky a tisíce.
Za pár dní to všechno skončí.
A moje poprvé začne v jiném městě, kde znám jen pár míst a pár lidí.
Ve městě, kde jsem od první chvíle tak doma, jako jsem tady nikdy nebyla.
S někým, o kom jsem ještě před "pár" týdny netušila (i když jsem doufala), že existuje. A přitom k němu mám blíž než k jakémukoliv muži, co mi prošel životem.

Neloučím se, znám se a nepochybuji, že se tady budu objevovat i dál.
Jen už pravděpodobně nebudu pracovat na noční, takže tu nebudu trávit předlouhé noci mnohdy bezduchými diskusemi na chatu.

Protože co si budeme, přitulit se k milovanému hřejícímu tělu vedle sebe a cítit ruce, které ze spánku obejmou, aniž by se probudily, je nad všechny chaty světa.
Přesto jsem moc ráda, že jsem tenhle modrý svět potkala.

Našla jsem tu kromě toho jednoho, s kterým vzájemně chceme zestárnout, mnoho rozumných a zajímavých lidí, s kterými byla radost v temných nocích prohazovat písmenka. Někteří z nich se naprosto přirozeně přesunuli do reality za sklem a stali se součástí mého života. I za ty jsem vděčná.
Možná se objevím pod jiným nickem, protože čas osamělé bojovnice Sarah je pryč.

Protože:
"Dost mám dobývaní, teď je na čase být. Chci radši zpívat, na hvězdy se dívat a dobrý kafe pít."

P.S.:
Až zase bude někdo přes písmenka vykřikovat, jak tu žádná holka nikomu neodepisuje a jak se tu nedá s nikým seznámit, je to lež.

My jsme toho živým důkazem.