Déšť lesních kapek

Déšť lesních kapek je lékem na shon dne, je to balzám na sucho rutiny, jsou to sluchátka na hluk města.
Prší a můžeš se procházet mezi stromy, ze kterých padají kapky vláhy, po každém zašumění větru s trochu hezčí intenzitou.
Na tváři cítíš jemně dopadající vláhu, ve vlasech ti končí ty nejmenší kapky. Stromy je vidět pouze tam, kam dovoluje ranní mlha, v dálce tušíš potok, který s nočním deštěm opět tak rád teče hlubokým lesem.
Ptáci na stromech připravují hudební kulisu, slunce se schovává za plynoucími mraky.
Jemně padající kapky zpomalují i čas, pojem o něm není teď důležitý.
Slyšíš své kroky na mokrém listí, jinak není slyšet nic, co by rušilo vládu deště, stromů, oblaků nad tebou a klidu v tobě.
Víš, že můžeš kráčet dlouho směrem, který vede do kopce, kde potkáš další stromy, další kapky, další ticho a klid.
A tak kráčíš. Vnímáš a těšíš se. Vnímáš klid, vnímáš život, vnímáš energii a radost z přírody kolem sebe. Přemýšlíš a oddechuješ zároveň. Jdeš svým směrem, z otazníků se stávají úsměvy. Míjíš kytky a odvážné včely kolem nich. Pozoruješ ticho.
Těšíš se z cíle, z cesty, z každého kroku správným směrem.
Nevíš všechno, ale tušíš. Díky dešti, díky stromům, díky za klid a za čas a prostor, který tě obklopuje.