Chci novýho kamaráda.

Nevlastní syn mi po debatě na téma 'nazývat tě nevlastním synem je děsný, lepší používat výraz Starší potomek' řekl s takovým šibalským smíchem:

"A taky je to takový, ehm... No kolik porna bylo na tohle téma natočenýho, že jo!"

Stál vedle mě v kuchyni jenom v boxerkách, o hlavu vyšší než já, ramena už pomalu širší jak táta, kdyby neměl beďary, člověk by neřekl, že je mu čerstvě osmnáct. Dospělej chlap.
Divná, divná situace.
Kdyby chudák věděl, co jsem si na tohle téma od místních i nemístních mamrdů vyslechla a kdyby věděl, že to nejsou ty nejvíc slizký kecy, co si ženská může na svojí adresu vyslechnout. Kdyby věděl, že my víme, že chodí třikrát denně honit do sprchy a že jsme ho na plese náhodou viděli s tou krásnou tmavovlasou prsatou holkou.
Pak jsem mu dala peníze na doplatek za nějakou vodičku na ty beďary a ještě v noci toho dne se složil, protože si vzpomněl, že vytěsnil, jak ho máma před pár lety vyštvala z domova a nechala ho stát s igelitovým pytlem věcí na ulici, aby si pro něj táta přijel.
A zas tam je zpátky pořád ještě ten kluk, porno neporno, honění nehonění, osmnáct.
Tak ho tady teď nenápadně opečovávám, aby z toho neměl ten pocit, že v něm zase vidíme kluka, vařím mu dobrý jídla a sama od sebe jsem mu připomněla, že už by si mohl po třech měsících nechat vyprat povlečení. Zatímco já jsem na terapii chodit přestala, on tam v tejdnu jde poprvý, že pak třeba zase začne spát, a my už pár dní sedíme nad žalobou o svěření mladšího do výhradní péče, protože za poslední rok nakapalo v tomhle ohledu tolik posledních kapek, že už to holt jinak nejde. Říkali jsme si, že to ještě dáme, než budou oba kluci plnoletý, aby se nemuseli courat po soudech, ale je tak akorát čas.
Taky jsme definitivně rozhodli otázku našich společnejch dětí a dohodli se, že až budou kluci samostatný, splníme si můj sen, založíme sociální podnik a osvojíme si dítě, který to bude potřebovat. Musím přiznat, že fotky batolat s neštovicema, který jsem si tuhle náhodně našla na gůglu, k tomu rozhodnutí výrazně přispěly.
Tak to jsou takový nějaký turbulence, ve kterejch poslední dobou lítáme. Ale je to dobrý, ukazuje se, že tady u nás Doma nejsou jen dobrý energie, ale i dobrý zázemí a naše rodinný vztahy jsou pevný a funkční.

A protože to teď bude těžký a protože bych se do budoucna nerada ochuzovala o možnosti požívat výhod 'svobodnýho' života, jak moje pocity nejistoty nedávno pojmenoval můj terapeut, ke kterýmu už nechodím, a po dalších událostech poslední doby, který otřásly mojí vnitřní stabilitou, rozhodla jsem se najít si nějakýho novýho kamaráda nebo deset.
Ačkoli Dvojplamen tu zdá se ještě nějakou dobu pobude, kdo je připraven, není zaskočen!
Takže chci novýho kamaráda, čili osobu mužskýho pohlaví.

Můj budoucí kamarád zvládne aspoň jednou za půl roku vykouřit cigáro na balkoně a nárazově pojmout větší množství alkoholu. Je trochu divnej a má svý tajemství. Chápe ironii, sarkasmus a chová se přiměřeně dekadentně a poeticky. Nevadí mu, když před ním jednou za čas nahlas řeknu 'Je to kunda' a myslí si o mně, že jsem vtipná.
Nemá plnou hubu keců, není notorickej odkladač a když říká, že se ozve, tak se ozve.
Sex nepovažuje za automatically include.
Má auto v jakýmkoliv stavu, protože ráda jezdím na kafe na drive.
Jeho přítelkyně, manželka, bejvalka mě zná a nemá tendenci mě nenávidět jenom proto, že nenávidí sama sebe, plus když budu vědět, že nenosívá v kabelce nůž, budu klidnější (true story Bro, true story).
Neplánuje se v příštích deseti letech stěhovat do Tramtárie.

Jsem nenáročná.

No a jinak taky dost makáme doma, aby to tu bylo svěží, já šiju jak o závod, taky nějaký potahy pro Dvojplamena a sukni pro jeho ženu, těšíme se na chalupu, že se zase pořádně p o m i l u j e m e (Muž by ze mně měl radost), protože doma máme buď otevřený dveře a slyší nás děti a nebo je zavřeme a řvou na nás zvířata a taky trénujeme kočičí holky na postroje, protože je na tu chalupu potáhneme s sebou.

A upřímně vám napíšu, že mám, na mě neobvyklou, chuť pořádně si zamrdat.