Jsem jaká jsem

Záměrně jsem použila stejný název blogu, jako u jedné z mých galerií. Původně mi naběhla písnička od Argemy "jsem jaká jsem a někdy ještě horší", ale po přečtení několika příspěvků mi to nedá se zase neozvat.
Pokud 15 let posloucháte, že vše je špatně, odvedená práce, výchova dětí, přístup k sexu, o postavě ani nemluvě, tak vám sebevědomí klesne na bod mrazu. Nechci vzpomínat, je to uzavřená kapitola a to hlavně díky dětem a poslední dobou, vaší zásluhou. Padesátka byla zlomová, i když mi to někdo chtěl už vymluvit, tak se tím prostě uzavřelo období, kdy můžu říct, že jsem dokázala a zkusila co jsem chtěla.
Co před tím nešlo, nechtěla jsem nebo prostě zbytečně řešila, co tomu řeknou ostatní, je pryč. A co se stalo, vlastně ve své podstatě nic, jen jsem změnila pohled na věc. Je mi totiž jedno, co si kdo myslí, jak se tváří, a že moje upřímnost je ještě víc "vražedná".
Mluví za mě totiž činy, co jsem zvládla, dokázala a díky focení sem se prakticky poprala i s faktem, že nikdo není dokonalý. Myslím tím, že vystavováním svého těla, která jsem nikdy neměla a nemám ráda, docílila toho, že dřív bych se nesvlíkla ani do plavek ,ale teď bych šla klidně na nuda pláž.
Jediné, co mi občas nasadí brouka do hlavy, je přístup lidí tady k osobním schůzkám a to bez ohledu na pohlaví. Začněte být k sobě upřímní, moc prosím. Pokud máme změnit mezilidské vztahy k lepšímu, tak je třeba začít u sebe. Zpomalte, najděte si chvilku na blbý kafe, zmrzku nebo jen prostě krátkou procházku. Vím, že jsem na erotické seznamce, ale ne každý je hned nažhavený k 5 minutovým akcím.