Zpátky do pohádky
Stáří má jednu velkou výhodu, člověk se pomalu vrací jakoby do dětských let. Snaží se nic neřešit, je bezprostřední a taky hravý. Aspoň já to tak mám. Navíc teda pořád sním a přesto, že jsem celý život čelila nepříjemným výzvám, tak se nemohu zbavit naivity, která mi pomáhá občas uvěřit v lepší bití. Vím, že hledat tady spřízněnou duši je kravina. Povídejte to ale jedinci, který sice stojí…