Budeme si lhát

Budu ti lhát, že ti zase věřím.
Tohle nebude dnes ani zítra, ale jednou to zas přijde.
Až opět nebudu sám, totiž nechci být pořád sám, ale jsem kompromisní člověk a s tím i počítám. Takže už pár let před tvými lži utíkám do samoty. Není skvělá a nehřeje mě, je jen přijatelná, můžu si říkat co chci a nemusím lhát, jak ti věřím. A taky se nemusím dívat, jak si nalháváš, že je ti po mém boku nejlíp. Nikdy v životě jsem nebyl upřímnější než teď a proto tě taky nemám. Ono se lže i mlčením, radši přijmeš přijatelnou lež, stejně jak já přijatelnou samotu.
Říkáš že jsem blázen a máš do jisté míry pravdu, ale kdybych jím nebyl, k smrti bych se unudil. Jde o plynule regulované šílenství i s havarijním vypínačem a funguje asi výborně, když ti snadno široce roztáhne koutky. Víš jen nevím, kdybych ho dočista vypnul, jestli bys mě vůbec poznala. Třeba kdybych se vedle tebe probouzel za svítání, nevím jestli bych ti spokojený a vyrovnaný stačil.
Za pár let bych tě zase omrzel a hledala bys štěstí jinde,
ale takhle si nikdy neutečeme a stesk nás nepotká...