Blesky tvého slunce.

Byl horký den, kdy je horko už od rána a nepomáhá ani procházka lesem. I mezi stromy, zvlášť tam, kam prosvítá slunce, je horko a pouze bujná fantasie vloudí představu svěžího větříku hladícího hladkou kůži.
Po studené večeři jsem ještě na chvilku lehl do postele, přečíst pár stránek knížky.
Venku už se schylovalo k bouřce, otevřené okno nabízelo první vzdálené ozvěny blížících se hromů.
V ruce jsem držel knihu, najednou ale písmenka prestala dávat smysl. Pohlédl jsem totiž k oknu a v něm jsi stála a pozorovala tmavnoucí oblohu. Stála jsi tam, večerní vánek ti hladil kůži, slunce barvilo vlasy. Stála jsi tam nahá a ani přicházející bouřka neměla tu sílu odlákat mou pozornost.
Vzhlédl jsem od knížky a pozoroval tě. Nesvlékal tě pohledem, ale detailně studoval. Prohlížel jsem si tvá lítka, jemně se vznášející nad dřevěnou podlahou. Díval jsem se na ně a obdivoval jejich křivky.
Pohledem jsem se zadíval na tvá kolena, ten symbol ladnosti, příslib radosti. Pohledem jsem je hladil, jemně a opatrně si dodávajíc odvahu ke vzhlednutí víš, k tvým stehnům. Neodolal jsem a obdivoval jsem i tvá krásná stehna, tvé nohy plné dlouhých ladných křivek jemně se vlnících v bouři.
Má bouře přicházela, když jsem pohled zvedl dál, k tvému zadečku. Čtenář promine, není dost básnických obratů k tomu, jak vyjádřit jeho krásu. Opírala ses o okno, zadeček se mi vystavoval, nešlo od něj odtrhnout pohled. Ani blesky na obloze nemají to světlo, ani hromy nemají tu energii, ani letní déšť nemá tu náladu. Dívám se na tvůj zadeček, hladím jej pohledem.
Očima putuji dál krajinou tvého večera, hladím ti záda, chválím hru tvých světel. Vnímám tvá ramena, těším se z vlasů, která na ně dopadají.
Stojíš v okně, mírně bokem, abys mohla vidět hromy blesky dnešního nebeského divadla.
Já se dívám na profil tvého ňadra, krásně vzdorujícího vrtochům celého dne. Ultrazoom mého pohledu ostří na tvou bradavku, objektiv ale i tak vnímá celou tu kouzelnou krajinu světel a zátiší.
V protisvětle pozoruji tvou křivku, ten tah štětcem, tu hru barev.
Bouřka sílí, tvé linie hrajou, blesky ti věnují uctivou poklonu, plazí se k tobě.
Dvě místa pod sluncem, mnoho blesků, trilion kapek deště, jedna linie jedné dlouhé fantasie.