Stárnu?

Stárnu...
Jo, vážně, nezraju, ale stárnu.
Jsem žárlivá, ano, jen tím neobtěžuju toho druhého, naopak vře to uvnitř.
Co ve mě vlastně tu žárlivost vyvolává?
S postupem času se červíček nahlodávač unavil.
Ve dvaceti ho probudil pohled protějšku na krásnou ženu, který byl delší, než je slušný.
Ve třiceti kousl při flirtování protějšku na lechtivá témata s jinou ženou, či při dvojsmyslech...které jinak tolik miluju....
Ve čtyřiceti červík chrápal, protože se rozpadalo manželství a na hlodání mi nějak nezbývala energie.
Teď jsem překročila hranici padesátky a červík zamrzl.
Nehlodá, protože není potřeba.
Už dávno vím, co chci a kam až nechám věci zajít.
Není potřeba žárlit.
Chceš jít? Pak jdi za svým štěstím. Máš cestu volnou, ale zpáteční jízdenku nečekej. Přece se nevrátíš tam, kde nejsi šťastný? Kde strádáš a nedostává se Ti všeho, po čem Tvé srdce a tělo prahne.
I já mám svá práva, a nevěra je to, co ani s věkem nedokážu ustát.
Vždy se věci dají řešit. A vědomá nevěra není nevěrou. Jen uspokojením toho, co sama už nemůžu nabídnout.
A tady už není ani ta nejmneší skulinka, kudy by červík mohl proniknout a pořádně se zakousnout......