Vlasy

Rád bych pochválil ten jeden účes.
Stejně si to nepřečte, tak můžu být upřímný...
Nejde o to, pojmenovat barvu nebo délku vlasů, ale o to, jak působí.
Jako bouře.
Jako procházka lesem po dešti, který voní a dodává energii.
Jako pohled na západ slunce, který se zastavil na podzimní obloze, na slunce které hřeje a dává radost.
Jako rozkvetlá louka, hrající barvami všech možných květin, splývajících do mozaiky krásna.
Jako projížďka na člunku, kde se hladina jezera sama od sebe snaží srovnat do zrcadla, aby taky nabídla pohled na její účes.
Jako noční obloha, kde jedinou atrakcí je kometa, letící vesmírem.
Jako zdroj energie, jako ranní prochazka tichou přírodou, odpolední siesta a večerní sklenka bohatého vína v jednom.
Jako radost a důvod k dalšímu dni. Jako dar sám o sobě.
Jako motiv k radosti, jako zdroj tepla, jako deset tisíc úsměvů v jednom.
Jako důvod vesmíru obíhat kolem zeměkoule.
Jako záminka ptáků létat nad hlavami.
Jako původ, zdroj a příčina světla.