Psyché

Stačilo by napsat, jeden řádek zasrat.
Jak psychosomatika zabila mého romantika,
vážím si jak tě znám, až když tě nemám.
Vlastně tě nevidím a stejně vím,
jak se tváříš a co řekneš.
I jak se vztekneš,
když dovolím si uhádnout tvé myšlenky,
jak Magdalénky a Lenky chodí za sebou.
Neptám se na nic, jen proč se tak jmenujou
a předně proč tak pěkně lžou, když všeho litujou.
Vlepený výmluvný úsměv, když se o sobě nemluví.
V čele smázlá tabule a noviny vydané v tenkých řádcích.
A když smích ustane, říkají mi draku, ďáble, anebo satane,
odstup, máš ji jak z praku a drž hubu, než ti jedna přistane!
Kolem psi vztekle vrčí, cení tesáky, kousavej svetr škubou.
Když kočky mi u nohou předou
a třou se o domácí tepláky...
Bang And Blame