Pročítám blogy za poslední cca 2 měsíce. Příběhy blízké i na hony vzdálené mé maličkosti.
Mám ráda lidskou rozličnost. Nutí mě k zamyšlení nad sebou sama a svým životem.
Říká se, že lidi se nemění. Nesouhlasím. Ne zcela.
Mění se minimálně ve své vizáži. Mění se po zkušenostech, nasbíraných napříč životem.
Nikdy je slovo, které nikdy neplatí.
Tolik se změnilo v mém životě i v sobě samé.
Naivita, kterou se můj ex snažil zašlapat po celých 22 let našeho manželství, nejvíc utrpěla na těchto stránkách.
To, o co se on snažil tak dlouho, zde se lidem povedlo za necelý rok existence mého nicku.
Romantika? Zřejmě souvisí s naivitou. Nebo s věkem? Nebo jsem snad romantická nikdy nebyla?
To, co se nemění, alespoň u mě, je představa o partnersví, sex jako takový, paličatost a dodržení daného slova.
Pročítám zdejší blogy, některé autory vyhledávám, některé čtu jen občas. Baví mě komentáře pod nimi, ač sama, promiňte mi, často nekomentuji. Buď proto, že není co dodat, nebo jde mimo mě a pak je komentář zbytečný.
Píšu málo, ne, že by nebylo o čem, ten introvert uvnitř si chce nechat vše pro sebe. Zpracovávat v tichosti a uzobávat ze sebevědomí a rozjímání o vhodnosti, hlouposti, nudnosti, a všem nemožném v každičkém slovu.
Díky....