Noční déšť

Venku prší.

Hustě prší.

Mám chuť vzít si na sebe pláštěnku a jít si do parku sednout na lavičku.

Sedět tam, nechat na sebe padat kapky deště, poslouchat je, jak padají na oblečení, na dřevěné desky lavičky, na listy okolních stromů.

Vnímat chlad zimy, ticho hustého deště, matné šero vzdálené pouliční lampy.

Najednou se z tmy na druhé straně chodníku vynoříš, tiše si ke mně přisedneš, sedíme vedle sebe.

Možná se mi to zdálo, naše ruce se na chvilku dotknou, teplo prstů porazí chlad, energie jejich spojení ukončí zimu a do dvou srdcí zaseje jaro.

Tmavé kapky nočního deště na nás padají v duetu zimního tance, chvilku vedle sebe, pak už nikdy spolu.

Prší, kapky deště dál padají a bubnují v tichu nočního parku.

Lampa ještě svítí, ale v parku je tma a prázdno.