Malá princezná

Pohádka pro ty, co vylížou do čista talíře. Příběh pro ty, co chtějí pomalu vyprávět.
Pro Ty, co mají rádi slibnej příběh o lásce.

Posaďte se.

Být svůj, je důležitý. Být oblíbenej a být milej, zavděčit se nejde všem a je to nemožný. Bertík Mrkvička, byl takovej milej, obyčejnej a nedokonale dokonalej a oblíbenej. Přímočarej, pracovitej jedinec, který si rád četl Malýho prince. Oči, úsměv, anděl.

Ona? Malá princezná, co nebyla v davu přes svou výšku vidět, přesto z těch, která mala nádherný a nepřehlédnutelný zadoček, božsku ritku a protože nejedla maso, dala si raději místo toho macatou okurku, celú ju zožrala, pochrumkala lebo bola taká nenažraná, taká nenasyta. Volala sa Jolana Hrašková. Dievka, čo mala nadherne peri, dívka, čo za to stala.

Chápete? Áno? Tihle dva na sebe čekali, ale tohle musel jednou podpořit osud, aby se Ti dva potkali. Oba túžili po láske. Stretko bolo čisto náhodné, čiže sa prve potkali len tak na letisku v Blave. Lacne letenky, československý štěstí někam daleko za Sluncem a magicky nadržená hodinka samoty a čekání po odbavení. Oba na terminálu. Jolana si zrovna provokativně strkala prsty do kundy a pišule ji přitom mlaskala naokolo, olizivala se a myslela si, že ji fakt přitom nikdo nevidí. Nevydržela. Bertík išiel náhodne okolo a takmer sa ti dvaja srazili. Hned se do seba zamilovali.

Muselo tomu tak byť. Potkali se a ich túžba nebrala konca, tim spíš, že to bolo také krásné.

Tohle je slibnej začátek, a zároveň i dnešní konec macatýho povídání, který má hlavní poselství, že se Bertík a Jolana přeci jen dočkali.