Zelený princ

Bylo mi tenkrát 17, žila jsem v místě, kde se to hemžilo zelenou. Nechápu, proč mě iniformy tak moc přitahují. Dodnes. Snad ta uhlazenost, barevná sladěnost....je jedno,zda mladý, starší či už přestárlý. Jiskřičky v očích vždy ožijí....
Město ovládla zelená, den přísahy. Stojíme s kámoškou na náměstí a slintáme nejen do kornoutku se zmrzlinou. Pěkně jsme se na ten den ohákly, abychom neudělaly sami sobě ostudu.
Po hromadném odpřísáhnutí se fešáci rozběhli k rodinám, přítelkyním, ženám, dětem....
S Miluškou jsme sedly na nejbližší lavičku a pozorovaly to hemžení. Bavilo nás pozorovat lidi, jejich gesta, aniž by věděli, že je někdo sleduje. Povídaly jsme si a rozebíraly, jak kdo artikuluje, jakou má chůzi, co má na sobě. Jako správné ještě puberťačky jsme se smály snad úplně všemu, co nám přišlo " nenormální".

Jak tak štěbetáme, probere nás zvučný mužský hlas. Obě zvedneme oči a já cítím, jak mi rudnou tváře.
Princ! Zelený mužíček. Ptá se, zda si k nám může přisednout. V tu chvíli jsem oněměla. Miluška pokyne a princ si přisedá. Pořád něco říká, kamarádka odpovídá a já, rudá jako ruský prapor ze sebe nevydám ani hlásku.
Po nějaké době se zvedá a odchází.
To jo, co je to s Tebou? ptá se kámoška. Chtěl vědět jak se jmenuješ a jestli půjdeš v pátek na tancovačku, švitoří dál. Sis nevšimla, že na Tobě mohl oči nechat?
Ne, nevšimla, jediný, co sem věděla bylo, že ta rudá z mojich tváří pomalu mizí.
V sobotu přišel a hned si to mířil za mnou. Nekecám, byl to idol mých dívčích snů. Vysoký, štíhlý, černé kudrnaté vlasy a hnědé oči. Tentokrát jsem ze sebe pár slůvek vyloudila a večer jsme celý protančily jen spolu.
Padla domluva na další schůzku.
To randění s ním bylo a je nejkrásnější vzpomínkou na něj. Byl něžný, ohledupný, byl vším, o čem sem v té době snila. Nenaléhal, nesmlouval, prostě byl!
Byl, ano, jak jsem se později dozvěděla, ženatý.