Kniha

Na jedné jiné sociální síti jsem nedávno zaznamenal dotaz, co je na ženě nejpřitažlivější...
Názorů a preferencí jistě bude řada, chvilku jsem sám přemýšlel, jak bych odpověděl, ale pak si mě odpověď našla sama. Je to:

Kniha

Posuďte sami:

Jedu plným metrem, všichni se mačkají, většina lidí se dívá do mobilu, někdo do prázdna. Jenom Ona ne. Stojí v rohu u zadních dveří, kolem ní je zvláštní prostor jakoby z jiného příběhu. Opírá se a pozorně si čte. Hlava mírně skloněná. Těžko říct, jestli v knížce bojuje Dobro se zlem, nebo se právě ti dva do sebe ne/štastně zamilovali, ale moji pozornost prostě upoutala jedině Ona, s knihou v ruce a zasněným výrazem v očích.

Jindy jsem jel tramvají, opět vesměs plné lidí. Trasa, ze které je vidět na Pražský hrad. Nedokázal jsem se dívat ani na něj, ani řeku pod námi. Ten pohled upřený do písmen, to zrcadlení se příběhu v jejich očích, drobné napětí na rtech, zapomenutý pramen vlasů nad listem papíru, jemné prsty rukou hladící hřbet knihy, ty nohy podepírající knížku...

Pršelo, foukal studený vítr, šel jsem bez nálady z práce, za rohem byla autobusová zastávka. Pod domem je tam takové podloubí, kde se několik lidí schovávalo před deštěm. Stála tam. Už z dálky měla moji plnou pozornost, i když jsem ji viděl jenom schovanou mezi čekajícími lidmi. Ta aura postavy, schovávající se před deštěm, v ruce držící knihu... Když jsem procházel kolem, všiml jsem si, že to byla sbírka básní... Po chvilce autobus přijel, popoběhla na něj, nastoupila, v duchu jsem jí popřál hezké čtení.

Takže, ani nenapíšu "Diskutujme." Odpověď je jasná... ;-)