Rodina

Když máme štěstí, narodíme se do té „správné“. Do té, kde matka umí pohladit a otec ochránit. Ale ne vždy je to tak a nemyslím si, že je to dobou. Ve všech časech byly matky, které sahaly po lahvi alkoholu častěji než „normální“ a otcové, kteří si mysleli, že rána ve „správný“ čas napraví to, že s dětmi nejsou.
Stejně jako ve všech časech byly ženy, které si myslely, že víc křiku znamená víc pozornosti, a muži, kteří si mysleli, že víc žen znamená víc lásky.
Ty příběhy nejsou o tolik jiné, než byly před 100 lety nebo 200 lety. Jen jsou teď mnohem víc vidět. Potkáváme je v časopisech, televizi, na sociálních sítí.
Přichází k nám do našich obývacích pokojů, cestují s námi v autobusech.
A my stejně jako naši předkové nevěřícně kroutíme hlavou nad tím, jak je ten svět někdy divný.
Ale svět tvoří lidé a ti se kromě oblečení a chytré krabičky v kapse zase tolik nezměnili.
A přitom hledáme všichni to samé.
Místo, kde jsme s tím, koho milujeme. Místo, kde dostaneme horký čaj, když nám není dobře.
Místo, kde jsou ti, kteří milují nás a ti, které milujeme my.

Protože Rodina je to vůbec nejdůležitější.

A není vůbec podstatné, jestli jsou všichni jedné krve, nebo jestli je přivál vítr k sobě z různých stran světa.

Důležité je, že jsou spolu.