Meditace v objetí

Sedíš, oči zavřené, v přítmí hraje tichá klidná hudba.

Cítíš teplo a klid.

Cítíš teplo na své kůži, vnímáš klid uvnitř duše.

Sedíš, na kůži cítíš pomalý pohyb konečků prstů, kterými tě jemně hladím. Poslouchám tvůj dech, pozoruji tvé rty.

Své ruce pomalu posouvám z tvých ramen, tvého krku, tvé šíje.

Sedíš a jemně tě masíruji. Máš zavřené oči, posloucháš jemný pohyb na své kůži, vnímáš svůj dech, tlukot svého srdce.

Jenom velmi jemně a pomalu posouvám bříška prstů po tvé pokožce, poslouchám u toho tvůj dech, pozoruji tvé rty. Až když mám pocit, že jemný úsměv tvých rtů, klidný tlukot tvého srdce a hebké teplo tvé pokožky hrají stejnou píseň, obejmu rukama tvá ramena, přisunu si tě blíž, dotknu se tváří tvé tváře. Přestanu se hýbat.

Necháš se obejmout, necháváš se držet v objetí, necháváš si hladit kůži.

Oba zavřené oči, oba v teple svého objetí, oba v tichu svého vnitřního prostoru.

Tichý úsměv rtů, klidný tlukot srdce, dotek rukou i těla. Pohlazení zvenčí i zevnitř.

Snad to má smysl a snad i sen se může snít.