Polibek v objetí

Ležíme v posteli, je mi dovoleno tě objímat, dostal jsem královský dar mít možnost pohladit tě.

Ležíme v posteli, není důležité, jestli venku hustě prší, nebo zapadá oranžové slunce, mohu tě obejmout a to je chvíle, kterou bych srovnal s objevem nové komety.

Mohu tě objímat dlouze, mohu tě objímat pevně, mohu tě pohladit po kůži, tak příjemně teplé. Jako dívat se o letní noci na kometu zářící uprostřed miliardy hvězd.

Je to ale všechno? Splnil by se mi jediný můj sen? Co když chci něco víc?

Pohladím tě po vlasech. Přivřu oči a těším se z pramenů tvých vlasů, které mi dopadají na tvář, jemně lechtají. Těším se z jejich vůně, poslouchám tok pramenů, které v nich plují kolem mě.

Jdu ale dál. Jdu nejdál, co to jde. Pohledem objímám kometu, poděkuji za blízkost očí a pohled dvou květin v nich a zaměřuji se na rty.

Dál už nikam jít nemusím.
Prstem jemně projdu po tvých rtech, pak je plaše políbím.
Oči máš zavřené, na rtech náznak spokojeného úsměvu.
Přiblížím se k tobě, rukama si tě ještě víc přitisknu k tělu a líbám tě.

Líbám tvé rty, ochutnávám jejich vůni, naslouchám jejich chuti, hladím jejich barvu. Líbám tě, kometa letí oblohou, líbám tvé rty. Jazykem si dovoluji poslat ti zprávu o nekonečnosti vesmíru, o miliardě hvězd na tvé obloze, o nutnosti všechny do jedné je společně navštívit.

Oči máme zavřené a přesto záříš jako hvězda. Držím tě v pevném objetí s cílem hladit tě jako jemnou květinku. Těším se z tvé těsné blízkosti a děkuji za každý takový centimetr spojení.