Meč

To je taková slast když ten mocný meč mizí v pochvě. Nikdo s jistotou nespočítá kolikát z ní byl vytažen a kolikrát do ní ještě pronikne na doraz. S maximálním uspokojením ten naplňující proces sleduji. Ten božský zvuk, z kterého mám příjemné chvění v podbřišku a husinu. Přivírám oči, abych si to maximálně užila. Prsty přejíždím po její hebké kůži. Je celá rudá. Tu a tam pod prsty cítím drobné vrásky, zářezy z minulosti. Už něco pamatuje holka. Voní tak opojně. Nemůžu se jí nabažit. To bude tím kvalitním olejovým mazáním. Mužský pár očí mě zálibně sleduje. Líbí se mu, co to se mnou dělá.

Meč opět opouští onu pochvu. Je tak velký a těžký. Mám pocit, že ho nic nezlomí. „Chceš si ho vzít, králíčku? Tak chceš? “ ptá se majitel oné chlouby. Stydlivě po něm přejíždím pohledem. Dokonce se i olíznu. Nemusí se ptát znova. Dostávám onen meč do ruky. Pevně jej sevřu oběma rukama a mám takové malé Vánoce. Jak málo stačí k ženské radosti jedné šedé myšky?

V rukou nesvírám žádný živý mužský meč, dámy a pánové. Není to nic jiného než originální popravčí meč ze sedmnáctého století o váze téměř dvou kilogramů. A při své velikosti mám velký problém tu bezmála metrovou čepel zasunout zpět do pochvy když se pokochám.