To je taková slast když ten mocný meč mizí v pochvě. Nikdo s jistotou nespočítá kolikát z ní byl vytažen a kolikrát do ní ještě pronikne na doraz. S maximálním uspokojením ten naplňující proces sleduji. Ten božský zvuk, z kterého mám příjemné chvění v podbřišku a husinu. Přivírám oči, abych si to maximálně užila. Prsty přejíždím po její hebké kůži. Je celá rudá. Tu a tam pod prsty cítím drobné…
Máš hroznou radost když mi tu babočku neseseš lapenou v rukou. Měli bychom jí propíchnout a dát na výstavku. Přijde mi to děsně ironické. Hvězda života jasně zdobí tvůj rudý mundúr. Máš dvojí metr na záchranu života? Opatrně toho nebohého motýla od tebe beru, pokochám se tou dokonalou barvou jeho křídel... babočka osiková. Ta mi ve sbírce chybí. Stejně jako babočka admirál. Na toho stále čekám.…
Neusnu v tvé přítomnosti. Bojím se. Nebojím se tebe, ale toho, co ti provedu, když nebudu bdít. Noční můry se kradou do mého spánku. Nepamatuji se na konkrétní výjevy. Utíkám nebo padám a nebere to konce. Chceš mě obejmout a přitisknout se. Jako dvě lžičky. Možná nemůžeš odolat pokušení zasunout. Dostaneš ale prdu loktem a pár kopanců než se proberu a zorientuji se. Jednoduché pravidlo…
Občas když se nacházím na rozcestí, nevím kudy kam nebo se cítím zklamaná, znuděná či jen čekám na další krok druhé strany, tak ráda zabrousím do sekce dopisování a nejen zde. Najít někoho adekvátního a kompatibilního bývá oříšek, ale když se to povede, tak se ráda vracím do dob minulých. Jasně, pergamen a husí brko jsme vyměnili za podstatně modernější technologie, na dopis nemusíme čekat celé…
Zase mi otevíráš ty prokleté bezpečnostní dveře jejichž pípnutí a otevření zámku nikdy neslyším. Nezlobíš se za to na mě. Místo toho mi přeješ krásné dobré ráno s úsměvem od ucha k uchu. Nechápu jak v sedm ráno můžeš mít tolik elánu a radosti. Zveš mě dál do nesterilního úseku, abychom spolu spočítali a roztřídili chirurgické nástroje, které jsem donesla z našeho oddělení. Máš už pro mě…
Všem přeji šťastného Valentýna, šukejte jak diví a množte se jak blbí. Prý vymíráme a Evropu si zasíráme my víme kým. Ale nejsem tu od toho, abych vám přála ať všichni jak ovce oslavujete něco nebo spíš někoho, o jehož životě ani konci většina zamilovaných nic neví. Panuje dokonce představa, že to je zas další americký svátek. Pravdou je, že o tom pánovi, tedy Valentýnovi se toho mnoho neví a tak…
Někdy se kradeš tiše a nenápadně jindy se přiřítíš jako divoká voda. Pomalu objímáš mé tělo. Ztrácím se v tobě a ty ve mně. Nikdy tě ale nevítám ráda. Vím, že je tě potřeba, přesto s tebou začínám bojovat. Nechci, aby ses mě zmocnila, ty mrcho jedna. Budu tě mít pod kontrolou. Chlad se mi rozlévá po těle. Opíjíš můj mozek sladkými řečmi o teplém lóži a dlouhém odpočinku, vháníš mi slzy do očí…
Poplach, teda budík ve 4:30 ráno. Vstávat v neděli takhle brzy do práce by mělo být trestné. Tak co je nového na Amatérech? Na oči sotva vidím, ale fotku kokota ve vzkazu vidím teda zřetelně. No dobré ráno, čůráku. Velebnosti jdu blejt, písmenka rozmazaný, takže nic nečtu a dobu se ještě vzpamatovávám z budíku a pak klasická nestíhačka. Nechápu jak někdo ráno může ztrácet čas malováním ksichtu,…
Jsem úzký a hladký se skvělým aerodynamickým tvarem. Na jednom konci špička, že bych mohl připomínat kulku. Kulku pro tvojí řiťku, kámo. Barviček mohu mít nespočet od průhledné až po bílou či lehce žlutou. Kloužu sám o sobě, ale ta baba má s tebou soucit a ještě ti to zpříjemní vazelínou, když ti poručí si lehnout na bok a pokrčit nohy. Slyšíš jak si natahuje rukavici. Pro některé je ten zvuk…
"Sakra, ženská! Dávejte pozor! To není turniket," vytrhne mě z tranzu pacient během toho, co si hraju na Dextera a za pomocí igelitu a obvazové pásky mu balím zasádrovanou ruku, tak aby se k té sádře nedostala voda. Dexter by byl myslím hrdý. "K té sádře se nesmí dostat voda a věřte mi, že turniket bych vám kolem zdevastované končetiny utáhla o dost pevněji a bylo by to to poslední, co by vás v…
