Lotta č.2? Ne, nikdy víc.

Stalo se. Začala mi tu před nějakými deseti dny psát jedna osoba opačného pohlaví. Skladba na profilovce pro ni nebyla těžkým oříškem. Píše zajímavě, má rozhled, o hudbě ví hodně, umí vyvolat pnutí v péru i u takového dubu, jako jsem já. Písemně i obrázky. Skoro jako Lotta č.1, připadala mi jako její alter ego. Načež z ní vyleze, že hledá doprovod na koncerty, má šťastné manželství a nehodlá to měnit. Tedy něco jako Lotta č.1, kterou už z hlavy asi do smrti nedostanu, jenže ta má krom manžela ještě milence a nemíní (a dle svých slov nikdy nemínila) to měnit.
Číslo 2 bylo tedy silomrdně odesláno do stínu kaštanů. (Ne, takto slušně opravdu ne.)
Ptám se - proč ausgerechnet mě takovéhle ženy vůbec kontaktují? Nudí se? Vždyť nic a nikoho dalšího nepotřebují. Nebo tu působím tak, že si na ně stejně nic nedovolím? (To by mohla vyprávět Lotta č.1, co si dovolím, ač jí fyzicky zjevně odporný.)
Dámy, pikantnosti vašeho soukromého života znát nepotřebuju. Ale prosím, vynechte mě ze svých pochybných her. Nenechávejte za sebou spálenou zemi, která se nikdy už nevzpamatuje. Nejde už o mě, ale nemusí tak dopadnout ještě někdo další.

PS: Daruji dvě vstupenky na koncert v Betlémské kapli dne 7.září. Na programu mj. Šostakovičova 14.symfonie v podání SOČRu. Čas máte zhruba 40 dní.