On

Týdny se proměnily v měsíce a já stále čekám na den, kdy mi od tebe přijde jasná zpráva s instrukcemi ke schůzce. Aby mě čekání nedohnalo k šílenství, tak se tu a tam pobavím. Protože když jsem neuspokojená, tak jsem mrzutá. Každý žijeme svůj život. Ale ty víš, že čekám na tebe. Máš mě omotanou kolem prstu. Strach z neznámého je dávno pryč. Známe se přeci. Zůstává jen (ne)příjemné napětí.

Čekám na den, kdy ti budu moct s úsměvem pohlédnout do očí. Možná je budu muset zvedat, protože ti budou klouzat jinam. Lišácky si ukradnu pro sebe pár tvých polibků. Moje drobné ruce zmizí v těch tvých. Čistě z preventivních důvodů. To aby hned nezkoumaly. To necháme na později. Schovám se do tvé velké náruči a klidně mě umačkej. Jen ať cítím jak po mě toužíš. Též po tobě toužím. Jen ne tak okatě... A jak to bude pokračovat je jen na tobě. Teď to máš pod kontrolou a velíš ty.

Svítíš zeleně. Jsi tady. Moje jehla ve stohu sena. Zelená je prý uklidňující. Na mě ale působí jak rudá na býka, když se dlouho neozýváš. A já se tak dál topím ve svých pocitech a nekonečné fantazii. Trpělivost růže přináší.