Se všemi ženami

Probouzím se v neznámé krajině, mírně zvlněný terén a kam až jen vidím , všude samá bílá. Plno vůně a hebkosti kolem sebe i pod sebou. Cítím se zvláštně a nastupuje nutkavý pocit, že se něco stane. Pozvolna vidím přicházet ženské postavy v letních šatech, více či méně odhalené postavy, lýtka nořící se do té záplavy bílé barvy. Vše se zostřuje a najednou začínám rozeznávat jednotlivé tváře, každou z nich samostatně, ale také tak nějak dohromady a cítím jak voní, kochám se jak jim to sluší, když takhle kráčí zvolna ke mně. Stále silněji si uvědomuji, že já ty ženy všechny přece znám. Přicházejí ke mně, některé pozdraví, další mi přejí vše krásné. Vidím taky, že některé zůstávají a s výhledem na nádherná poprsí si lehají ke mně. Několik z nich přichází, pohladí mě po tváři a s krásným úsměvem smíření odchází ladně zase pryč. Některé znám jen trochu od pohledu, některé mne zdraví a říkají, že mě vždy chtěly a já nemám slov. Usmívám se a cítím že jim němě v duchu říkám "Zůstaňte tady v té bílé krajině, kde je tak nádherně".


Mezi bílou barvou se postupně objevují barevné květy a já cítím vůni všech těch žen najednou, nutkavě a intenzivněji. Dojímá mě to a srdce mi neskutečně plesá. Natahuji se nedočkavě k nim a mám pocit že se dotýkám všech. Zaplavuje mě čistá krása zalitá zářivým světlem, já tu zář všech žen ani nemohu pobrat tak zavírám víčka. Cítím doteky pronikající samou podstatou mě samého, spojuji se s tou svítící vůní vlasů, kundiček a nádhery dotyků. Pocit neskutečné rozkoše stoupá výš a výš , světlo je stále intenzivnější čím víc cítím vzrušení nás všech. Pak nastává ochromující dlouhý společný orgasmus, který začíná pozvolna a stále zesiluje. Je neuvěřitelně dlouhý a barvama protkaný a já cítím, že se všichni dotýkáme až hvězd.


Probouzím se podruhé, ale teď už doopravdy, nemůžu popadnout dech z pocitu prožité krásy. Hlavou mi běží myšlenky, proč, kdo, nebo je to možné, že jsem se snad zbláznil? Byl to jen sen?

Celý den jsem měl v hlavě a duši tento neskutečně nádherný prožitek. Došlo mi, že to bílé a hebké byla obrovitánská postel mého života, kam mi přišly všechny ženy, které jsem snad kdy potkal. Tam jsem se s nimi potkal a usmířil, a ony se mnou a společně jsme prožili jsme něco, co se snad nedá ani zopakovat.


Musím říci, že pokud člověk umírá a ta rekapitulace života vypadá takhle, máme se sakra na co těšit.


Miluji vás všechny!