Spím sama

Neusnu v tvé přítomnosti. Bojím se. Nebojím se tebe, ale toho, co ti provedu, když nebudu bdít. Noční můry se kradou do mého spánku. Nepamatuji se na konkrétní výjevy. Utíkám nebo padám a nebere to konce.

Chceš mě obejmout a přitisknout se. Jako dvě lžičky. Možná nemůžeš odolat pokušení zasunout. Dostaneš ale prdu loktem a pár kopanců než se proberu a zorientuji se.

Jednoduché pravidlo jehož porušení vždy končí nočním soubojem. V noci spím sama. Nobelovu cenu tomu, kdo vymyslel oddělené ložnice. Nyní mají pro mě mnohem větší význam. Již se tomu nesměji ani nezatracuji. Pořádně se pomilovat, pomazlit, užít si co hrdlo ráčí, ale pak každý do svého pelechu jakkoliv to může připadat každému divné.

Věřím, že on se jednou najde ten, co to vydrží a zkrotí to divoké zvířátko, které se ve tmě budí.