Píchej, kotě

"Tak které kotě mě dnes opíchá?" ptá se suverénně ten polobůh. "Jsem neviditelná," opakuju si tiše pro sebe, zavírám oči a pomalu dýchám. Nechci nikoho píchat. Nejde mi to a jsou tu ještě dvě kolegyně, které se na něj třepou jak háravé feny. Mužský hlas mě z toho pokusu o neviditelnost vytrhne. Pošlu ho tedy na pokoj se slovy, že za minutku jsem tam a bude to jen rychlovka.

Kalhoty jsou dole, on na posteli. Erekce nepřehlédnutelná a já zase rudá jak rajče. Nesnáším ho za to. Ví, že stačilo stáhnout kalhoty jen pod zadek. Ví to a dobře se baví. Jasný signál, že se cítí lépe. Ptám se ho, do které půlky to chce a že by mi jí laskavě mohl nastavit.

Otáčí se vzorně na bok a já mám tak šanci sklidnit své ruce a zírat na tu namakanou prdel. I po škole, na rozdíl od kolegyň nepíchám injekce do hýžďového svalu od oka, ale stále dle učebnic vyhledávám místo vpichu rukou. "Tak píchej, kotě.... Lepšího jsi neměla...Pojď do mě, krásko," povzbuzuje mě, rozptyluje a vytáčí zároveň. Ja nejsem kotě. Ještě dezinfekce, jedno krátké zaváhání a modlitbička ať si tím švihem nezapíchnu jehlu do prstu a prdnu mu to tam. Trošku se cukne, ale injekce léku na bolest je v něm. "No vidíš jak krásně pícháš. Šikovné koťátko. A za pár dní si to můžeme prohodit u mě v ložnici," popichuje mě dál.

Podávám mu pyžamové kalhoty a pomalým pohybem úhledně rovnám peřinu zatímco se obléká. S úsměvem se ho ptám nač čekat na jeho ložnici. Můžeme klidně tady a hned. V očích má oheň. Naštěstí rychlý pohyb mu způsobí bolest a já se musím škodolibě smát. Teď mám na vrch já. Ukládám ho hezky do postele a zakrývám peřinou. "Jestli si tě vezmu tady a teď na téhle pitomé posteli, tak jí zničíme, mrško," ujišťuje mě přes nával bolesti. Lákavá představa, ale jen protočím panenkama, beru tácek s použitým materiálem a popřeji mu pěkný zbytek dne. Já mám skoro padla.