Dej tomu čas

Nevím, jestli to stejně funguje u každého, ale na svém životě jsem si ověřila, že u mě prostě věcem stačí dát čas.
Když jsem měla pocit, že už se nikdy nevyspím, protože děti žádaly moji pozornost 25/7, dala jsem tomu čas, za „pár let“ vyrostly a času na spánek je najednou tolik, že nevím, co s ním.
Když jsem měla pocit, že bez toho druhého nemůžu dýchat a za „pár měsíců“ mi bylo líp než za mnoho posledních let.
Když jsem měla pocit, že už se nikdy nezamiluji a jen co se zahojilo srdce, objevil se ten, na kterého už jsem nevěřila.
Když se kolem mě začali objevovat nesprávní lidé a „po chvilce“ je život prověřil a oni zase sami zmizeli.
Když něco chci a ono to po čase vstoupí do mého života s naprostou samozřejmostí.
Když…
Když prostě věci nevycházejí tak, jak by se mi líbilo.
Je to stejné jako když přestane pršet a vyjde Slunce.

Všechno má svůj čas.

Mám pocit, že někteří lidé se všemožnými zkratkami a kličkami snaží zkrátit tu dobu mezi jednotlivými úseky života a nedojde jim, že tím zkracují život samotný.

Ale Vesmír moc dobře ví, co dělá.
Takže pokud Vás dnes něco naštvalo, nebo jen nepotěšilo, zkuste tomu dát tomu čas.
Ono to přejde.

Čas totiž nejen léčí rány, ale taky posílá to, co k nám má přijít.