BAR

Každý den je stejný. Setřeš podlahy a stoly, nachystáš kasu a otevřeš. Čekáš na zákazníky a pak jim děláš kreténa dokud neodejde i ten poslední. A další den znova a znova.

Za deset zavíračka Tamara rozrazila dveře a posadila se na bar.

“Nazdar, co je? Za chviličku zavírám!”
“Jedu z práce a chtěla jsem zajít na kafe. Já ti snad při zavírání nevadím nebo ano?”
“Vlastně ne. Počkej, zamknu ať sem už nikdo neleze!”
…
“Tak co si dáš?”
“Nejdříve mi udělej to tvoje skvělé krémové Cappuccino a pak si možná dám něco ostřejšího.”
“Nechceš si sednout do boxu? Zatím si udělám, co potřebuji a pak za tebou přiběhnu.”

Boxy jsou na tomhle baru to nejlepší. Když se poštěstí, máte fakt krásný výhled. Jste jak v první řadě divadla a před zrakem vašich očí se odehrává dramatické představení nohou, sukní a spodního prádla. Pokud si tam teda nesedne místní machna, která si do hospody donese i vlastní brambůrky.
…
“Chutná?”
“To tvoje … Cappuccino vždy! Zamčeno a vše hotovo?”
“Jo, dnes už na ty lidi nemám nervy.”
“Taky jsem měla těžký den. Sundej kalhoty a košili. Zástěru si nech. Jsem tu pro svoji VIP obsluhu.”
“Já věděl, že nejedeš jen tak kolem.”
…
VIP obsluha vznikla jako koncept lounge baru pro ženy. Všude vidíme topless obsluhu pro muže, strip kluby pro muže, bordely pro muže. Ale co ženy? Místo, kde je nebudou obtěžovat jiní muži. Místo, kde ukojí a potěší oko i jazyk. Místo, kde si sáhnou, plácnou a odpočinou.

“Jaká jsou Vaše další přání madam?”
“Ukaž mi tu svoji skvostnou prdelku a pak si sedni na stůl přede mě.”
Posadil jsem se, dal nohy od sebe a ruce opřel za zády o stůl. Zástěra se mi svezla mezi nohy.
…
Když druhý den utírám ty ulepené stoly, fascinuje mě, jako mohou být lidi hrozná prasata.