Punk

Potkal v hospůdce kamarádku kterou neviděl dlouhá léta. On byl tenkrát metalák, ona punkerka. On byl tehdy ten rozumný a ona šílené třeštidlo. Když se tak nečekaně potkali, odběhli od svých kamarádů s kterými přišli a zůstali spolu u malého stolku povídat.

Jak s ní čas u pivka plynul, on zjistil, že z její rozzářené pichlavé duše nezbylo vůbec nic. Dokonce na jeho klasickou otázku "dej mi svou dnešní myšlenku" se dozvěděl že Michalovi shání kartáče do vrtačky a ještě hezkou dovolenou. Roky z ní udělaly takovou standardní mámu se vším všudy a i přes alkoholový opar se hovor stáčel k stále větším klišé.

Už v ní neviděl to co dříve. Neviděl inspiraci, ztřeštěnost ani vlastní cestu. Neviděl nic z toho co dříve obdivoval a proč si jí i vážil. V hlavě mu běželo, že by už byl nejraději doma.

Na skok ke kamarádům a u dveří jí řekl, že už musí domů, protože celkem brzy vstává. Lhal. Při placení za ním přiběhla že už musí taky, a tak se spolu vydali k domovu, protože měli stejnou cestu. Krom pár myšlenek na ten divný večer měl v hlavě prázdno, které ticho mezi nimi jen umocňovalo. Chůze noční ulicí ovšem probudila tělo a potřeboval se nutně vyčůrat. Zeď za kapličkou byla taková tradiční opilecká zastávka, a tak jí řekl, že nutně potřebuje počůrat zeď. Ona mu jen mlčky přikývla a zatímco se ona na něj tiše dívala, on si vzpomenul na ty krásné staré časy v mládí. Tehdy by zajisté přiskočila ke zdi a se slovy "tak to musím taky" by se snažila počůrat zeď ,nebo by se ho dokonce snažila trumfnout kdo výš nebo dál.


Těsně před jejím domem se s ní slovy rozloučil a a při pomalé otočce směrem k domovu ho takřka jako náhodou chytla za zadek.

Kráčel dál podzimní nocí a na rtech měl jen jednu větu "punk is dead".