Kila nekila

Na téma baculky se toho tady určitě napsalo až až. Ale já ještě ne, takže je nejvyšší čas.
Vždycky jsem si myslela, že když jsem baculka, tak bych neměla nikde vyčuhovat. Že o mě není takový zájem jako o holky, které byly jako proutek a kluci se kolem nich točili jak kolovrátek. Takže jsem se vlastně, už jako holka, stáhla a všechno pozorovala z povzdálí. Taky proto, že baculaté děti to v kolektivu prostě nemají jednoduché. A já nebyla výjimka.

Nemůžu ale říct, že by o mě zájem nebyl. Asi jsem nerandila tak často jako ostatní holky, ale bylo to spíš tím, že když už jsem s někým začala chodit, tak jsem to brala vážně a nestřídala je jako ponožky. I v tanečních jsem měla celou dobu jednoho tanečníka a na naše procházky Prahou docela ráda vzpomínám.

Pak nastalo období tzv. hlídání a hledání, protože jsem přece chtěla ulovit taky svého „prince, pokud možno na bílém koni“. Vyzkoušela jsem snad všechny metody a diety, kterými se dalo shodit nějaké to kilo dolů, abych se líbila a zaujala. Herbalife a vajíčkovou dietu nevyjímaje. Taky jsem měla xx pokusů probudit v sobě sportovního ducha a opravdu pravidelně zahrnout do svého života jakýkoliv „sport“, který moje nesportovní tělo zvládne. Ach jo…tuhle kapitolu bych radši přeskočila…Holt každej nemůže být sportovec, no. Zase umím spoustu jiných věcí… Jo a tenkrát jsem toho svého prince našla. Nepřijel sice na bílém koni, ale s kytarou v ruce a po 30 letech zase odcválal někam jinam. Jo, to je život.

Střihla bych to hupem do dnešní doby. Nejspíš jsem dospěla. Tedy rozhodně, co se týká tohoto „problému“, který vlastně už problémem není. Mám se ráda taková, jaká jsem, a v mém baculatém těle se mi líbí a všichni mě takovou berou. Aspoň je na co si sáhnout a nikdo si o mé kosti neudělá modřiny ;-)

Mělo to ovšem svůj vývoj nebo co to bylo. Tak nějak kolem pětačtyřicítky jsem se nějak diametrálně změnila. Ne vizuálně, nýbrž duševně. Začala jsem svoje tělo vnímat jinak. Strašně jsem se tenkrát chtěla cítit jinak. A tak jsem vlastně úplně změnila styl oblékání, líčení, střih vlasů, emoce a i komunikaci s lidmi a vůbec svůj veškerý přístup k životu. Cloumalo to se mnou, jako bych se znovu vrátila do puberty a tak neuvěřitelně jsem bývala vzrušená a chtivá. Dokonce jsem sama se sebou tenkrát hrála hru, když jsem jela metrem nebo tramvají do práce…s tím by to šlo, s tímhle určitě ne, tenhle je teda fešák, s tím musí být sex určitě něco extra … Byla to fakt psina :-)

A taky jsem v té době přišla na to, že si umím jako baculka, vychutnat sex opravdu živočišně a žádný kila ničemu nevadí. Protože, když je fajn apetit, tak je to vychutnávání opravdu lahůdkové.

Tak vychutnávejte, kila nekila ;-) t22