Vždycky, když končí léto, přepadá mě melancholická nálada. Jakoby končila zase jedna část roku. Vlastně bych řekla, že to na podzim vnímám daleko víc než koncem prosince. Letos je to období, které jsem promarnila sama a vůbec neprožila nic zajímavého. Vlastně mám pocit, že bylo jen vedro a práce. A letos mi to přijde ještě o to intenzívnější, protože přišel podzim absolutně nečekaně. Člověk se…

Je spousta spojení. Třeba nit nebo provázek spojíme na spoustu různých způsobů, někdy drží pevně a někdy se i po jemném zatáhnutí zase od sebe rozvážou. Vzpomněla jsem si, jak jsem vloni v létě stavěla kamennou zeď. Umíchala si beton a jednotlivé kameny přikládala na sebe a pak je tím betonem vždycky spojila. Byla to děsná dřina, ale výsledek je úžasnej. Stojí tam pevná zeď, která mě doufám…

Dneska v noci jsem vůbec nemohla usnout. Po půlnoci jsem to vzdala a šla si prohlížet fotky, které mám v albech ještě z let, kdy se fotky takhle fotily, vytiskly a vkládaly do alb, aby se mohly po čase vzít do ruky a připomenout si, co člověk zažil. Vydržela jsem u nich asi hodinu a pak napsala blog. Jak jinak...o fotkách. Bláhově jsem si myslela, že teď už hezky unavená prazážitky, usnu jako…

Stála jsem před chvílí ve sprše dýl než kdy jindy. Mám dnes takovou melancholickou náladu a tak mi přišlo úplně přirozený jen tam tak stát a nechat na sebe tu teplou vodu padat. Jako bych chtěla tu náladu smýt a až utřu do ručníku poslední kapku vody na mém těle, bude mi fajn. Ale nějak to nefunguje. A tak tu sedím u notebooku a snažím se napsat něco smysluplného. Obávám se však, že dneska mi asi…

Strašně zbožňuju líbání. Je tolik způsobů, jak ho člověk může provádět. Třeba takovej obyčejnej polibek, jen letmý střetnutí rtů, ale člověku hned vyletí tep jak raketa. Nebo víc těsnější semknutí, při kterém tě ještě blíž přitiskne ruka kolem pasu, tělo k tělu a srdce se rozbuší na poplach. A co teprve políbení s lehce pootevřenými rty, kdy mám hlavu v jeho rukách…ach bože…zbožňuju taková…

Jdu ulicí, v uších sluchátka a v hlavě mi zní zase ty úžasné tóny a slova. Pomalu se kolem všechno připravuje na stmívání a nebe se zbarvuje do ruda. Jdu tak lehce až je to zvláštní. Tančím… Přicházím domů a přemýšlím, jestli mám vzít do ruky notebook a zase napsat všechno to, co se mi po cestě honilo v hlavě anebo se zase sebrat a jít někam ven, nebo že bych šla do sprchy a smyla tak všechno ze…

Když ležíte v posteli sami… myšlenky vám lítají všude možně…a vy nemůžete spát. Potřebujete cítit vůni toho druhého… potřebujete slyšet jeho oddychování …potřebujete se dotknout jeho těla…potřebujete spojit ruce…potřebujete cítit polibky…potřebujete proplést pod peřinou nohy jak kdyby to byly kořeny, které vás spletou dohromady…potřebujete prostě jeho blízkost…a nemusí to skončit milováním …i…

Položila jsem své tělo na oltář a čekám…Najednou jsem spoutaná a nemůžu se hnout. Kolem mě je šero, tak vlastně vidím jen stíny, jak se pomalu přibližují tam, kde ležím. Každou vteřinou můžu čekat, že se na mé tělo vrhnete. Nechci vidět vaše lačné výrazy ve tvářích, jak se pomalu plížíte tam, kde ležím, tak radši zavírám oči a vše nechávám jen na sluchu. O to víc je to děsivé. Slyším vás, už…

Lidé. Tak jedineční tvorové. Tak jedineční právě tím, že z obyčejného sexuálního pudu, který je určen pro zachování rodu, dokážeme udělat neuvěřitelně úžasný prožitek, který žádný jiný tvor na této planetě neprožívá. Tak jedineční tím, jak si dokážeme dávat lásku, porozumění, být šťastní, prožívat emoce a radosti, ale i tak jedineční tím, jak si dokážeme nevědomky, ale i vědomě ubližovat,…

Že mám svého anděla strážného vím. Posledních deset let jeho "existenci" tak nějak vnímám kolem sebe. Ale provází mě ještě jeden zvláštní úkaz. Bohužel si nepamatuji, kdy se mi to začalo stávat poprvé, ale jak byl můj život jednou dole a jednou nahoře, tak vždycky v určitých fázích se mi začaly objevovat čísla, spojení stejných čísel na displeji nebo poznávacích značkách a podobně. Když se vám…