Klid před bouří

Dala jsem si ranní sprchu, posadila se u okna do křesla a koukám na mraky, jak se líně převalují po obloze. Jako by se jim vůbec nechtělo plout dál, ale někde úplně vzadu je něco popostrkuje a tak se posouvají o ždibec dopředu. Teda ždibec, mně to tak připadá tady zezdola, ale asi to bude pěkná jízda. Taky pozoruju stromy, jak kývají svými korunami do větru, na jednom přímo před oknem je opuštěné ptačí hnízdo, zmizeli i ptáci a přestože je teprve ráno, obloha vypadá, jak kdyby se mělo každou chvíli začít šeřit a já tu jen tak sedím, piju ranní kávu a rozjímám.
No, vlastně to ani rozjímáním nazvat nemůžu…nevím jak bych to nazvala…snad meditací?

Cítím, jak mi buší srdce a když se víc soustředím, mám pocit, že snad i tok mé krve v něm… Sleduju svůj dech, který se zpomaluje, jak se na něj soustředím a mám pocit, že cítím, jak se mi plíce napínají a zase smršťují a snažím se soustředit se na všechny procesy ve svém těle…cítím, jak se jakoby chvěju zvláštním vzrušením. Uvědomuju si každý kousíček svého těla, projíždím si myšlenkami po něm …od vlasů, přes hrudník a prsa, břicho, svůj klín, po nohách dolů až po konečky prstů a vychutnávám si každý imaginární dotek.

Z čeho jsem tak vzrušená a zároveň uvolněná? Z toho, že jsem tu teď úplně sama? Že bych se chtěla vnořit se do svého těla? Zklidnit dech, vytěsnit všechny šedé myšlenky a tát sama se sebou …sama v sobě.
V poslední době se mnou cloumá neskutečný množství protichůdných pocitů a vjemů a já vlastně takové chvíle zklidnění potřebuji. Často něco podobného zažívám, když odpočívám po sauně, ale to mám daleko jednodušší, protože ta mi pomáhá uvolnit tělo dokonale. I ty sny, co se mi občas zdají, jsou mnohdy divoké a tak tahle meditační chvíle sama se sebou mi přináší neuvěřitelné uvolnění a klid.
Klid před bouří, která vím, že zcela jistě přijde a nebude to dlouho trvat…protože právě bouře mnou teď pořád cloumají…bouře emocí, vzrušení z nových situací, poznání a euforie, bouře chutí a chtíče…bouře mého těla i myšlenek.

Nechám se ukolíbat tím zklidněním…budu jen já a mé tělo a má mysl a má duše…teď v tuhle chvíli…teď na pár minut a pak…pak zase vybuchnu …

Krásnou neděli t22