To mé pokušení.

Být omrdaná cizím chlapem. Chlapem, co nebude tak cizí, přesto cizí je. Neznáme se, přitom se známe tak dlouho.Musela jsem se vrátit na místo, co nás tehdy sblížilo. Na místo, kde srnky dávají dobrou noc. Na to naše místo k posedu..

Když jsem se po létech vrátila zpět na amatéry, hledala jsem mezi nicky pod blogy ho. Tu mou lásku z modrého světa, toho kluka, kterého jsem bez rozloučení opustila. Proč? Ani nevím.

Jen jsem cítila, že potřebuji vypadnout. Zmizet odtud...

On tu však byl a čekal na den, až se vrátím. V mezičase si spackal život s píčou, stejně jako já s píčusem, ale to už je jiná kapitola.

Nevím, proč mám tendence vše zkurvit, říká se, jdi za štěstím. A já jdu vždycky za píčusem. Rozvod je trest, napsala tu jedna a já nechci do pekla, přesto by se na to téma dalo polemizovat, jestli v tom pekle už nejsem dávno...ale zpět k mé lásce.
Když se mi ozval pod blog, cítila jsem radost, že neodešel odtud, ani nezapomněl. Nereagovala jsem na něj, ale počkala si, jestli mi nenapíše zprávu, a on ji napsal s odstupem 24hodin.

Odešla si odtud, a ani se nerozloučila.

Vím, a promiň.

Pořád jsem na tebe myslel, kde je ti konec?

Vzpomínky, na řádky, blogy, i ten sex v lese. Všechno bylo zpět. I on. Jakoby nás čas nerozdělil, ale spojil ještě více.

A kundička mi vlhla při vzpomínkách...