Příště už žádné nebude.
Kouřila jsem na parkovišti a zírala u toho do telefonu. Nesledovala jsem okolí. A najednou, slyším mužský povědomý hlas. Můžu s vámi mluvit? Že by se konečně odhodlal k činu? Pomyslela jsem si, ale vykoktala ze sebe jen. Ano? Provedla jsem něco? A on, beze špetky studu, vyslovil. Ano. Postavil se mi z Vás. V tu chvíli jsem se rozpačitě pousmála. Odhodlal se. Už bylo na čase. Ten…