Vlčí mák

Orlím zrakem sleduje jak kladu do formy pinzetou drobné luční kvítí kolem vlčího máku než to celé zas a opět zaliju pryskyřicí. Chvíle umění. Jednou se mi to povede bez nechtěného kazu v podobě bublinek nebo prasknutí. " Krása je pomíjivá a rychle uvadá. Nač se jí snažíš konzervovat?" pokládá mi bolestivou otázku, na kterou oba známe odpověď.

Protože tahle kvítka při vycházce osobně trhal. Protože vlčí máky už od nikoho dostávat nebudu. Ani nechci. Patří jen jemu a těm, co spí na polích flanderských. Tam mezi kříži, řada za řadou. Jeden pohled mu stačí, aby to se svojí netrpělivostí zkusil taky... poskládat kvítka do formy ve tvaru čtyřlístku. Oba své výtvory zalijeme namíchanou pryskyřicí a uložíme ať může dílo schnout a tvrdnout.

Ztvrdnout mnohem rychleji tu stihlo ale něco jiného. Zmítám se spoutaná nahá na posteli. Po těle mi putuje pro jednou ten červený květ. Brečím smíchy a určitě se z toho do té postele počůrám jestli mě nepřestane šimrat. Akorát, že nechtěně. Zcela zřetelně pociťují štětinky na stonku. Obzvláště moje bradavky u toho trpí. "Ještě, že ti nenosím růže plné trnů, viď? " připomene mi v pravou chvíli, když se druhý kvítek dotkne jako vánek mého klína. "Květiny mají přinášet potěšení, ne mučení," zaúpím nahlas a fakt to všechno pustím do postele, po tom co si ten nevinný květ potyká s mým podpažím. Já ho varovala. My lechtivý lidé máme těžký život.




PS: Aby to mělo dostatečnou erotickou pointu, tak to samozřejmě neskončilo milováním na misionáře, ale mrdali jsme jak nějaký zvířata a v závodu kdo z koho vyšuká duši samozřejmě vyhrál on.