Můj zachránce.

Chtěla bych se vrátit v čase zpátky. A některé lidi, potkat zase znova. Na mnohé si už ani nevzpomenu, když se sami neozvou. Ale vím o nich, když se mi připomenou. Občas mám pocit, jak bych ztratila paměť. Smazala se mi v hlavě ta část života. Na staré kolena, budu zcela jistě dementní. Už teď nemám k tomu daleko. Zapomínám, a vlasy mi šednou...

Kolik lidí poznáš, tolikrát jsi člověkem. A že já jich poznala. Ale tehdy. Teď se v tom hrabu, jak v hnoji. Teď mám na mysli pouze tento amatérský svět. Ten svět lákadel a virtuálních her.

Toužíš, chceš, poznáváš. A děláš věci, o nichž si byl přesvědčen, že je nikdy neuděláš, ale uděláš. Donutí tě životní okolnosti, donutí tě stereotyp a takzvaná nuda, vyjít z toho prostředí a udělat něco jinak, jiného...

Byla jsem dřív asi odvážnější holka.

Má lesbická kamarádka slavila narozeniny. Už si nevzpomenu, který to byl rok. Chtěla mě, ale já nechtěla ji. Nejsem na holky. Ale ona byla jenom na holky. Kdyby aspoň byla BI. Ale takhle?

Vím, že to chtěla. Milovala mě. A já ji marně vysvětlovala, že potřebuji k životu "čuráka" chlapa, ne kundu, abych pocítila radost ze života. Ale tu bylo marné cokoli vysvětlovat. Ona byla v přesvědčení, že dvě ženské dokážou mít hezčí vztah, než ženy s muži a naopak. Chtěla mě o tom přesvědčit. Ale já o to přesvědčení nestála.

Pozvala mě na svou oslavu. A toužila mě opít a ojet. A mě nenapadlo nic lepšího než se sejít na té oslavě s amatérem, kterého jsem do té chvíle neznala. Jen skrz řádky. Narozeniny se slavily na zahradě. A on skutečně přišel, když jsem v sobě měla pár skleniček vína. Byl to můj zachránce.

A já se asi v ten den zbláznila. Samé lesby. I když já, ne, a pozvu si na oslavu kamarádky cizího chlapa. Čuměl na to jak debil, ale adaptoval se dobře. Hned mi dal pusinku, a mě to na tom sluníčku lezlo do hlavy. Sklenička střídala skleničku. Za chvíli jsem mu seděla na klíně. Líbali jsme se. Drželi za ruce. Zbytek jak by neexistoval.

Vystačili jsme si sami.

Byl to sympaťák. Opila jsem se, ale myslím, že on nepil. Jen se tím náramně bavil. A já byla ráda, že mi ty kundy nebudou lízat pekáč.

Po nějakém tom čase jsme se z oslavy vytratili a šli si zašukat do nejbližšího hotelu. Má kamarádka mě přestala milovat. V ten den, v den jejich narozenin. Jsem si užila s chlapem, kterého jsem viděla poprvé v životě. Kdybych byla střízlivá, tak s ním šukám asi až na druhé schůzce. I když, kdybych věděla, co mě čeká, tak asi ani na té druhé.

Když jsem viděla na pokoji postel. Nic jsem si nepřála v chvíli více, než si odpočinout. Přece jen to sluníčko a skleničky. Měla jsem dost. Ale on byl při chuti a síle.

Budeš moje děvka! Pořád mi říkal takové ty hlášky alfasamce, a cítil se jak Bůh.

Jo, klidně, odsekla jsem mu ve svém stavu totální němoty. A on, ze mě stáhl všechno oblečení, že ani nevím, jak to udělal. Chrupkala jsem si. Chvílemi mě propleskl, ať nespím. Vytáhl nějaké lana a provazy.

Co děláš ty píčo?

Nutno říci, že jsme si rozuměli. Venku, ale už ne na pokoji. Nedomluvili se na tom, že mě sváže. Ale pro mě to bylo zas něco nového. Navíc ne úplně při vědomí. A tak mě svázal. Místy to i bolelo.

Jsi surový jak kurva. Bolí to.

To má bolet.

V tu chvíli jsem asi vystřízlivěla. Z chlapa, co mi dělal příjemnou společnost celé odpoledne se stal psychouš, co se vyžíval v mučení.

Bože, ty jsi píča. To svět neviděl.

Nekaž to, lásko. Jsi úžasná.

Těžce mě to nebavilo. Potřebovala jsem v tu chvíli další flašku, ať ho nevnímám, ale já vnímala vše. Kousal mě ten píčus. A štípal. Utahoval ty lana. A já se jen modlila, ať ten kokot už skončí.

Za okny tma. A já si přála domů. Ty lesby by byly za hubičku, než toto. Ale do lidí nevidíte. Ale on to byl jinak příjemný člověk. Venku tak milý. Jen za dveřmi hotelového pokoje se projevil ve vší kráse. V tom hezkém chlapovi se probralo zvíře, kterému nedá stará, co potřebuje. Ani se ji nedivím. Ale i chlapi mají své dny, a své potřeby. Netušila jsem, nač ho užije.

Tak tebe, už nechci nikdy vidět, pomyslela jsem si sama pro sebe. A on mi od toho dne vypisoval, jak to touží zopakovat a myslí na mě. Zamiloval se. A já bych po tomto brala, raději tu lesbu.

Když jsem to poté vyprávěla mé kamarádce, dodala jen, myslela jsem, že se znáte. Byli jste tak sehraní a bavili se, jak by jste se znali léta.

Já ale na něj zapomněla. A někdy je lepší nevracet se zpátky...ve vzpomínkách, když už jednou zapomeneš. Ale vzpomněla jsem si. A nejen na to.

Nechám na Vás, stalo se? Anebo jde o výplod mé fantazie?